Lippy, kterého má na ruce Lenka, sebevědomě odpovídá: "Já nejsem žádný chudáček!"
"Ený, už jsem doma" volám na schodiště vedoucí do podkroví na svoji dceru Lenku. Oslovení Ený vzniklo vlastně takovým postupným zkracováním a upravováním jejích prvních pokusů vyslovit své jméno. Jak to uteklo! S láskou vzpomínám na její první úsměv, krůčky, na to roztomilé žvatlání, ve kterém jsem slyšela slova snad jen já.
Pochopitelně se ani po minutě nikdo neozývá, a tak to zkouším znovu. "Ený, už jsem je přivezla!" Okamžitě bouchly dveře a schodištěm se ozývá rychlé dupkání. "Ukaž, ukaž" volá na mě ještě před tím, než vpadne do pokoje, kde právě rozvazuji velký, černý pytel s plyšovými maňásky, které jsme nechali vyvzorkovat podle pohádky "Příběh lva Lippyho". Neznáte ho? To je pohádka, kterou pro děti, které se narodily s rozštěpem obličeje, napsala volně na motivy The Story of Lippy the Lion od Joanne Green Anežka Rouš Dvořáková. http://stastny-usmev.cz/pribeh-lva-lippyho-2/ Příběh se stal vzorem i pro logo dobrovolnické organizace Šťastný úsměv, která dětem s touto vrozenou vývojovou vadou pomáhá.
"Ti jsou krásní!" jásá Lenka a loví lvíčky z pytle. Každého pečlivě prohlíží a skládá je na velkou komodu. Oči nás obou těkají z jedné hračky na druhou. Jeden je hezčí než druhý! Paní Beckertová, designérka z firmy NOE nám dala těžký úkol. "Jak vybereme toho pravého? Který z nich se bude líbit všem dětem?" přemýšlí Eny a po chvilce dumání vybírá svého favorita: "Ty můj bobášku krásnej, mně se nejvíc líbíš ty!" Vezme bílého lvíčka s červeným čumáčkem ve tvaru srdíčka a jizvičkou táhnoucí se od něj až k pusince. "Taky si se narodil s tím pitomým rozštěpem, viď. Ale nic si z toho nedělej, nejsi na to sám." Ukáže mu kamarády na komodě a pak ho k sobě přivine a přitiskne ke svému srdíčku. "Mami, budu si moct tohohle Lippíčka nechat?" Opatrně odpovídám, že uvidíme. Nevím, jak dopadne hlasování, který ze lvíčků bude nakonec vybrán do výroby, zdali ostatní nebudeme vracet… V očích mojí malé slečny vidím velké zklamání. "Mami a mohl by se mnou aspoň dneska spát? Zahráli bychom si s ním divadlo…" žadoní. Souhlasím, proč nakonec ne.
Jako každý večer přisedám k mojí okaté dívence na postel do jejího dívčího, motýlího království a těším se na divadlo, jehož prostřednictvím si povídáme o všem zajímavém, co jsme požily, co nás zaujalo nebo nad čím zrovna dumáme. Někdy je naše divadlo veselé, jindy vážné. Už nějaký čas jsou jeho hlavními aktéry tři medvědi - medvědí máma, táta a malé medvídě. Dnes přibývá Lippy, lvíček, který se stejně jako ona narodil s rozštěpem obličeje. Jsem trochu nesvá, kam se dnes naše divadelní povídánky budou ubírat. Nepoví mi Lippy něco, co mi Eny sama zatím neuměla říct…?
"Tak ty jsi se, chudáčku, narodil s rozštěpem?" ptá se Lippyho medvědí holčička Kikina Lenčiným lítostivým hláskem. Lippy, kterého má na ruce Lenka, sebevědomě odpovídá: "Já nejsem žádný chudáček!" Postupně se díky zvědavé medvědici Babulce, kterou mám na starost já, dozvídám, že na rozštěpu jsou vlastně jen otravná rovnátka. "Sotva si na jedno zvyknu, už jdu zase na otisky a dostanu jiný, víš, Babulko, není to nic moc, ale dá se to vydržet." ochotně vysvětluje lvíček. Tak trochu nechápavý táta méďa Béďa se všemu podivuje a vyptává se na otisky a kamarády. Do všeho stále skáče ztřeštěná Kikina, malá medvědí holka a ptá se Lippíka jestli s ní bude kamarádit. Lippy Kikinku objímá a hladí tlapkou: "To víš, že ano!" snaží se Lenka o hluboký lví hlas. "Já mám spoustu kamarádů a s tebou budu kamarádit moc rád. Počkej, až tě se všemi kamarády seznámím!" Skáču po peřině radostně s malou Kikinou, kterou jsem mezitím převzala, jako že už se moc těší: "Hurá, hurá, budu mít nové kamarády!" vykřikuji tenkým hláskem malého medvíděte. Lenka něžně obejme svou medvědí rodinku i s lvíčkem Lippíčkem: "Vezmu vás sebou do Vizovic. Tam jezdí spousta dětí, se kterými kamarádím. Někteří mají také rozštěp a jiní ne, ale na tom vůbec nezáleží…"
Objímám s pocitem hluboké lásky svoji holčičku i s její medvědí rodinkou a lvíčkem Lippym. "Dobrou noc srdíčko moje." Popřeju jí a s letmými polibky na zavřená víčka jejích krásných modrých očí potichu odcházím z místnosti. Čeká na mě ještě důležitý úkol. Představit vzorky maňásků přátelům ze Šťastného úsměvu, abychom společně vybrali toho "nej". Podle vybraného vzoru necháme vyrobit maňásky lvíčků pro děti do nemocnice, aby je ústy jejich maminek nebo tatínků utěšili, když jim bude na nemocničním lůžku po operaci smutno.
…
Dnes už jsou lvíčci na světě. Nezbývá než jim popřát šťastnou cestu za novými kamarády… http://stastny-usmev.cz/plysovy-lvicek-lippicek/
Skok