Citová ordinace: Nedaří se mi vychovávat „cizí“ dítě

Nejsem rodič, přesto řeším problematické situace s dítětem. Můj partner, vdovec (38 let), má syna (10 let). Byť mám pocit, že obecně je můj vztah s oběma dobrý, mnoho věcí okolo výchovy cítím jinak než muž a řeším konflikty sama se sebou. Mám často pocit, že přítel synovi ve snaze o ochranu a toleranci dává zhusta velmi liknavé hranice. Netuším, jestli nejsem příliš kritická, neumím však „mlčet“, pokud máme žít všichni v jedné domácnosti. Ač dítě „není mé“, není mi jedno, jak se chová. Často jsou potíže se zpracováním domácích úkolů (zapomene se, s tatínkem na nich pracují do noci, malý je pak ráno unavený), s jídlem (muž dovolí velké rozmazlování) nebo s aktivitami o společných víkendech (chlapec odmítá de facto vše, co bychom podnikali venku - obvykle vítězí TV a počítač). Upřímně, vůbec netuším, co mám dělat. Často mi partner i jeho syn přijdou jako dobrovolní vězni, oba jsou počítačově orientovaní, vnímám chlapce jako zrcadlo tatínka. Je mi trapné se pořád dokola dohadovat, cítím ale, že ty situace jsou pro mne někdy neúnosné. Navzdory tomu považuji rozchod za zbytečný, ačkoliv nezapírám, že i tato varianta mne napadá. Nějaké třecí plochy máme i jako partneři. Jak poznám, že situaci ustojím? Že mi stojí za to zůstat? Co bych měla s partnerem řešit jako prioritu? Bude mi třicet, dobře vím, že jiný vztah mi také nemusí vyjít…

Vážená paní, Váš muž se jeví být málo flexibilní, příliš málo situací mu skýtá potěšení. Podle Vašeho popisu je to v podstatě jen počítač a televize. Jestliže už dnes Vám tento fakt vadí, počítal bych s tím, že se to do budoucna nezmění. Proto zvažte, jestli takový život mezi bednou s dálkovým ovládáním a bednou s myší vydržíte celý život, jestli s takovým mužem půjdete do trvalého svazku. Pokud ano, pak je dobré si dobře pamatovat a opakovaně připomínat, že takového jste si ho už brala a nesnažit se ho měnit.

U nevlastního syna pochopitelně máte menší autoritu, než byste měla u vlastního, ale biologické hledisko není to nejdůležitější. Především si hlídejte množství společně stráveného času. Děti dají na toho, kdo s nimi tráví hodně času. Naslouchají tomu, kdo si s nimi povídá. Neposlouchají jen proto, že se to má, nebo že někdo je formální autorita. Nespokojení rodiče zapomínají sledovat, aby poměr mezi pochvalami a výtkami byl neustále 9:1 - bez ohledu na to, jaké mohou být s dítětem problémy.

Jak budete moc „remcat“ a přestanete být příjemná, postupně zjistíte, že jste „vysklená“. Jinými slovy, můžete si říkat, co chcete, a nikdo Vás nebude brát vážně - prostě „otravný hmyz, kterému se nelze zavděčit, protože od rána do večera se jí něco nelíbí“.

Pokud už nyní zjišťujete, že Vás nikdo neslyší, pak zvažte, jestli jste schopna redukovat počet svých výtek a kritiky. Pokud ne, je toto jedno z důležitých kritérií, jak poznat, zda má smysl v daném vztahu setrvat.

Ve vztahu byste měla být spokojená, aniž byste musela neustále žehrat na to či ono.

Nicméně těžko na dálku odhadnout, zda třeba nejste přespříliš náročná? To musíte sebekriticky zkoumat především Vy sama.

Je dobré si pečlivě zvážit, co chcete změnit a nad čím mávnete rukou. Jednu, dvě věci můžete změnit, ale většinu ostatních musíte skousnout. Osobně jsem nervózní ze záchvatů rodičovské drezury a učení se do pozdních nočních hodin. I v tomto věku je třeba eliminovat spánkovou deprivaci.

Dítě by mělo spát alespoň 9 hodin denně. To raději napište do žákovské knížky omluvenku, že jste zapomněli a že to doženete do pozítří.

Rozumná učitelka bude takovou omluvu akceptovat, nebude-li to zneužíváno.

Předpokládám, že Vaše nespokojenost se stávající situací by se mohla mírně zlepšit, pokud byste sama měla vlastní děti, protože s těmi půjdete od narození. Mezi sourozenci bude velký věkový rozdíl, a tedy se nebudou tolik ovlivňovat (nepraví jedináčci). Každopádně počítejte s tím, že tahounem venkovních akcí budete vždy Vy.

Jinak by bylo dobré popovídat si s kamarádkami nebožky manželky. Ty budou možná vědět, co jí na muži vadilo. Je důvodné předpokládat, že co vadilo jí, bude dost pravděpodobně vadit i Vám.

Je možné, že muž ve vztahu s Vámi navazuje v tom, co nemohl dokončit s manželkou. Tedy možná i styl vztahu může být obdobný. To je třeba ověřit.

Samozřejmě byste se nikdy neměla poměřovat s bývalou ženou, natož s ní soupeřit. Protože její obraz je zřejmě zidealizován, nemáte proti fantazijnímu ideálu šanci.

Naopak můžete biologickou matku přivolávat na pomoc jako svou spojenkyni: „Kdyby žila tvoje máma, tak by tě určitě taky vyháněla od počítače.“ Na případné námitky poukážete, že to dělají všechny rozumné ženy a jeho máma přeci byla rozumná…

S úctou Jeroným Klimeš