Tradičně matky věděly, a dnes to potvrzují i výzkumy, že miminka jsou šťastnější, zdravější a chytřejší, když jsou po většinu času držena v blízkém kontaktu s matkou nebo s jiným členem rodiny. Ať spí či bdí, jsou veselé nebo smutné, maličké děti rády cítí vaši hřejivou náruč. Studie ukazují, že miminka rostou rychleji a mohou lépe poznávat okolní svět, když se nacházejí na matčině úrovni. Mají-li s vámi kontakt, zatímco se věnujete svým denním záležitostem, mohou toho pozorovat víc, než když leží na zádech v postýlce nebo v lehátku. Miminka při nošení méně pláčou a vydávají méně energie. Mnozí novorozenci spí hlubším spánkem, když je držíte na svém těle. Takový přístup je velmi ohleduplný k pocitům dítěte a někdy se o něm mluví jako o “rodičovském přístupu založeném na pevných citových vazbách” (attachment parenting).

Abyste se mohli věnovat i něčemu jinému, když miminko držíte ve své blízkosti, pořiďte si látkový baby-vak nebo šátek, kterým si děťátko na sebe přivážete. Tato nosítka se dají používat na víc způsobů než krosnička na záda. Když v nich miminko držíte, můžete ho i diskrétně kojit, a navíc ho můžete nosit v rozličných polohách (otočené dopředu nebo na vás, vleže, “posazené” na vašem boku,…). Takový způsob péče může být užitečný i pro mnohé nedonošené děti, pokud jsou už dostatečně silné. V takovém případě je dávána přednost přímému tělesnému kontaktu (skin-to-skin) pod oblečením rodičů. To se nazývá “klokánková péče” (kangaroo care). Zkušenosti LLL ukazují, že děti, k nimž rodiče takto přistupují, se postupně stávají dosti nezávislé a cítí se bezpečně. Naučí se důvěřovat okolnímu světu a ostatním lidem a mají dobrý vnitřní pocit. Tyto rané pocity lásky, bezpečí a ohleduplnosti okolí se vtisknou do mysli dítěte a takové pocity bude pak vyhledávat i v dospělosti, až si bude vytvářet vztahy s ostatními. Základy pro to všechno vytváříte právě vy!

Kojení podle přání dítěte vám nejen zajišťuje dostatečnou tvorbu mléka (čím víc dítě saje, tím víc mléka se vám tvoří), ale také vám umožňuje děťátko uklidnit, utišit bolístku nebo mu prostě poskytnout lidský kontakt, který potřebuje. Ústa jsou nejcitlivější místo jeho těla a sání je pro ně tak příjemné. Vaše bradavky jsou stále čisté na rozdíl od dudlíku, který může upadnout a zašpinit se. Není potřeba sledovat hodinky, dívejte se, co vám dítě samo dává najevo. Možná má žízeň, chce svačinku nebo celý hlavní chod.

Dudlíky mohou některé děti poplést a způsobit záměnu bradavky a savičky, v některých situacích však mohou být užitečné (rozhodně se ale nedoporučuje jejich používání v prvních týdnech, než se kojení dobře zaběhne). Pokud dudlík používáte, čiňte tak  s opatrností.

Miminko prostě není možné rozmazlit. Maličké děti potřebují být chovány, nošeny a kojeny. Když na pláč dítěte odpovídáte, dáváte mu pocit bezpečí a učíte ho mít důvěru v okolní svět. Jeho potřeba být s vámi je stejně silná a základní jako jeho potřeba jídla a přístřeší. Zvláště v prvních týdnech vám možná připadá, že kromě kojení a chování neděláte nic jiného. Mějte však na paměti, že je to ta nejdůležitější práce, jakou kdy budete dělat. Věci jako špinavé nádobí, prádlo, vysavač a oznámení o narození miminka mohou všechny počkat, nikoliv však plačící děťátko.

Péče o miminko, které pláče v noci, může být jedna z nejobtížnějších stránek nového rodičovství, a to hlavně pokud vám příbuzní a kamarádi říkají, že dítě rozmazlíte, budete-li na jeho pláč odpovídat chováním nebo nabízením prsu. Někdo vám možná poví, že se děti potřebují v noci naučit utěšovat samy, aby znovu usínaly bez vaší pomoci. Přestože takový “spánkový trénink” možná v některých rodinách funguje, mnohé matky se cítí lépe, reagují-li na dětský pláč bez ohledu na denní či noční hodinu, a dávají tomu přednost.

Mnoha nám nejvíc vyhovuje mít děťátko blízko u sebe po celou noc, ať přímo ve své posteli nebo v kolébce či postýlce vedle sebe, a tak moci reagovat na jeho potřeby a zároveň co nejméně přerušovat vlastní spánek. Více viz noční spánek.

Ještě jeden příklad, který někdy maminkám pomůže víc důvěřovat svému srdci a nedělat si starost s “rozmazlením” dítěte. Představte si, že by váš strach nebo smutek byl tak velký, až byste se rozplakala. Co kdyby dospělý, kterého milujete, sice věděl, že pláčete, ale odmítnul by vás obejmout s tím, že vás přeci před hodinou už jednou objal? Asi byste postupně plakat přestala i sama. Necítila byste se však lépe, kdyby vás utěšil právě ve chvíli, kdy jste to potřebovala?

Copyright La Leche League International, převzato z jejích internetových stránek.
Česky V. Jirásková 2001