nebyl to sen?

Vždycky jsem měla hodně živé sny - natolik, že v raném dětství (okolo tří až čtyř let) jsem prostě považovala za události, které se skutečně staly. O některých dnes vím, že to byl opravdu jen sen(buď šlo o nesmysly, nebo mi je vyvrátili ti, co věděli, jak to bylo), ale dodnes mám několik "vzpomínek", které jsou velmi živé, a o nichž přesto vůbec netuším, jestli se opravdu staly. Možná, že některé děti si prostě nevymýšlí, ale prostě považují sen za skutečnost.
Mimochodem, má dcera ve dvou letech, kdy ještě prakticky žádnou fantazii neprojevovala, všem tvrdila, že nám "zlá prodavačka okousala naše auto".