Re: Koncept kontinua

Ke knize - ono to z textu moc nevyplývá, ale jednak to není příručka, spíš takové sociologické srovnání tehdejší americké společnosti (kniha je psaná v roce 1975, k nám se dostala až teď), která se přístupem k dětem hodně podobala stejné době u nás, a přístupu k dětem v některých civilizací víceméně netknutých amazonských kmenech. Jak píse Josefkam, nejde ani tak o ty indiálny jako o pochopení toho, jak je člověk v podstatě evolucí "naprogramovaný" na některých základních rovinách - hodně mě tam třeba oslovilo v současnosti diskutované téma oddělování dětí od matek po porodu, které se v zásadě velmi nepřirozené.

Autorka vlastně zmiňuje zhruba toto: nošení dítěte při běžných činnostech je normální a pro dítě zdravé jednak proto, že 9 měsíců takto nošené bylo. Je zvyklé na houpání, otřásání, činnost, účast na běžném životě. To, že se v prvních letech života točí činnost matky výhradně okolo dítěte je v podstatě chybou, matka by měla pokračovat v "normálním životě" (což při našich zaměstnáních moc nejde, takže hledáme aspoň náhradní činnosti typu mateřská centra, výlety atd) a dítě by v tomto mělo být jeho integrovanou součástí, nikoli středobodem - ne odložené, ale přirozeně přítomné, na těle, na klíně, vedle matky. Postupně se pak bude z této základí životní jistotu odpoutávat, tím snáze, čím intenzivněji byla tato jeho přirozená potřeba "být součástí" naplněna.

V další části mluví také o tom, že pro dítě je přirozené a dobré, když se později začně těchto činností samo účastnit, zkouší si opravdové věci a nástroje (všechny to dobře známe), protože to je vlastně způsob, jakým se učí, co je život, a připravuje se na něj. Mimochodem, má vlastně podobné závěry jako Maria Montessori, která zase pozorovala děti z italského chudinského prostředí o 80 let dříve ...

Takže jak již tu bylo někde v diskusi zmíněno, když jsou v rodině další děti - pochopitelně je potřeba se věnovat i jim, ale nejmladší dítě z toho nevyčlenit, prostě ho u toho mít u sebe.

Co je fakt, za těch 30 let od napsání knihy se toho hodně v přístupu k dětem změnilo - nošení se obecně nebere jako rozmazlování, bdící děti se neodkládají do tichých pokojíčků, dokud si na to nezvyknou atd.