Jen jsem řekla svůj názor.

Jen jsem řekla svůj názor. Fakt nepotřebuju, aby na mně někdo ňunal. Vždyť pole toho co čtu, tak milou dulu znám stejně tak dlouho jako porodní asistentku.

Já Vás teda ještě popíchnu. Dělali jsme doma rodokmen. K tomu taky patří nejen kdo se kdy narodil a kdy kdo umřel, ale občas taky různé podrobnosti ze života předků. Třeba kdo se s kým spustil, kdo měl nemanželské dítě, kdo se rozvedl a s kým se zase oženil/za koho se provdala.
Malé drobnosti kolem narození mých předků:
1925 - tragédie v rodině. Práceschopní čenové rodiny chodili na pole, děti hlídal dosti špatně chodící prarodič. Prvorozené dítko ve věku dvou let neuhlídal a to se na dvoře utopilo v močůvce. Rodina měla celkem 10 dětí, další z nich se utopilo ve věku 6 let v potůčku na návsi.
1928 - dítě narozeno v listopadu. Přišla krutá zima, místy až -42 oC. Do světnice brali i domácí zvířectvo, aby ve stáji nepomrzlo, takže tam měli husy, slepice i kozu a malé dítě dávali za pec. Hygiena oproti dnešku značně horší, zvláště když přitom prali prádlo v téže místnosti v neckách. Přesto dítko tyto podmínky přežilo ve zdraví. Jen mimochodem: narodily se jim celkem 4 děti, dospělosti se dožily jen 2. Podrobnosti sme zatím nezjistili, zvláště to, na co děti zemřely v dětství.
1942 - dítko narozeno za války. V 8 měsících zemřelo na záškrt, za války nebyly léky.
1943 - dítko narozeno opět za války. Matka na procházce chránila dítě vlastním tělem před pumami, protože byl nálet. Oba přežili.
1956 - dítko narozeno v červnu. Rodičku nechali v klidu v den porodu a den po porodu. Protože v domácnosti nebyl nikdo, kdo by svezl seno z pole, na placenou výpomoc rodina neměla peníze, tak rodička dva dny po porodu zapřáhla krávu, sedla na vůz a nakládala a svážela seno z pole. Dítko přitom vozila v košíku sebou. Otec dítěte byl na sezónních pracích od jara do podzimu, aby rodině přinesl nějaké peníze. Přesto byla sklizeň zemědělských plodin pro rodinu životně důležitá, bez toho by nepřežili. Této dámě jistě žádná dula neobracela před sprchou pantofle, a přesto se dožila 81 let (a je stále naživu, takže má nakročeno na víc). Co na tom, že ji po porodu bolelo celé tělo a do 14 dnů ztatla mléko, takže dítko přikrmovala kravským. Kráva ani prasata v chlívku holt čekat nemohli a pro rodinu to bylo živobytí.

Vyschlo Vám přitom dámy v krku? On totiž život nebyl vždycky tak růžový jako je dneska, bylo i hůř. Sice mne tu kdosi nařknul, že závidím sekretářku, dulu a cosi jiného. Nikoli, nezávidím, jen se občas ohlédnu zpět a porovnávám život dřív a dneska. Naši předkové taky zvládli leccos a mnohdy za daleko horších podmínek. A my bychom fňukaly při porodu, v nemocnici a s lékařem za zády?
A mimochodem: oni jsme byli ve skanzenu na Veselém kopci. Když jsem viděla světnici, ve které bydlelo 12 lidí, část z nich v noci spala na půdě na seně, v posteli jen rodiče, ostatní na zemi nebo na lavici, přikrytí houní, byla jsem neskutečně šťastná, že v té době už nežiju. A oni tam bydleli ještě v roce 1956.