Tak to je hodně ojedinělý pohled, ale jistě na něj máte právo. Určitě ne každý pomoc potřebuje. Někdo ji ani neumí přijmout. A porod není okamžikem v životě, kdy by bylo dobře něco lámat přes koleno.
Já sama jsem maminkou tří dětí. Dulu jsem u porodu nikdy neměla, nedozvěděla jsem se o nich včas, ale zpětně vidím prostor pro dulí podporu u každého z mých porodů. Málokdy porod proběhne tak, jak čekáme a málokdy nastane ona vysněná ideální varianta, ať už si pod ní každá představíme to své.
První porod trval hodně dlouho, k ránu už nám po probdělé noci s manželem docházely síly a podpora a rada by se byla hodně hodila. Nikdy nezapomenu na osamělou přízračnost noční atmosféry prázdného porodního sálu, kde jsme s manželem směřovali k narození syna, pouze pravidelně kontrolováni PA a lékařem. Dýchala jsem tak snaživě, až jsem byla tak nějak mimo a nejen v tomto by se bývala zkušená rada hodila. Nehledě na tu zvláštní nejistotu...
Druhý porod, ač koncem pánevním, byl z těch z kategorie "podle představ". Zaskočily mě ale doma nečekané obtíže s kojením, kdy se mi nepodařilo najít potřebnou radu a podporu a já to tak nějak vzdala bez boje, protože jsem nevěděla jak dál...
Když se narodila nejmladší holčička, náš krátký společný pobyt v porodnici se zkomplikoval a ona byla převezena na JIP do Prahy a já propuštěna domů. Bylo mi děsně. Vše naštěstí nakonec dopadlo výtečně, ale ten čas doma, než mě přijali na roomingový pokoj a dceru odpojili od monitorů a vrátili mi ji zpět do náručí, byl beznadějný. Manžel je báječný chlap, ale bylo toho moc na nás oba. Vždyť jsme měli doma dvě další malé děti...Potřebovala jsem jakoukoli další spřízněnou duši a klidnou podporu a radu. Nechtěla jsem zase zmařit kojení a potřebnou radu mi nedokázala po telefonu dát ani laktační poradkyně. Možná kdyby se mnou byla dula..?
Myslím, že pro ženu může být dulí pomoc velikým darem, díky kterému se třeba vyhne okamžikům, na které se jinak dlouho a špatně zapomíná.Není to určitě módní výstřelek ani nějaká univerzální záchrana. Ale je to možnost...