Pošlapaná-teď už míň

Nikdy na ten den nezapomenu, strašně jsem se pohádala se svojí dcerou (nepřestanu toho litovat)a ona mi řekla, že když takhle,že půjde k tatínkovi.Klasické vydírání tak moje reakce byla,fajn,můžeš mu zatelefonovat.Abych upřesnila naši situaci před rokem a půl...po psychickém a fyzickém týrání čehož byla mnohdy moje dcera svědkem jsem od něj konečně odešla. Protože mi vyhrožoval i zabitím a já se ho bála, rozhodla jsem se přestěhovat do Prahy a dceři zaplatit lepší soukromou školu a tak být od něj co nejdál. Dceři se moc nechtělo kvůli kamarádkám, já to považovala za nejlepší možné řešení. Tehdy jí bylo 14,5 a ještě 2 dny před útěkem mě prosila, ať si v bance půjčím na tu školu,že to bude fajn.Byly jsme domluvené,že se s kamarádkami uvidí o víkendech...naprosto jsem podcenila vypočítavost a zlobu svého bývalého...Volám jí, kde je,ona,že v metru a za 5 minut nebyla.Já nic netušila, ráno jsem se jí snažila všechno v klidu vysvětlit..zavolala jsem policii a oni zjistili, že je v autě s tatínkem a nechce se mnou mluvit.Šok,hrůza,naprostá bezmoc.Navíc měla u sebe klíč od našeho nového bytu.Rozjela jsem se zpátky za ní a ani jí neviděla.Opustila jsem všechno v Praze (práci,nové bydlení) a nastěhovala se zpátky do starého bytu.Napsala mi, že si všechno musí promyslet a ať prominu a že mě má ráda. Já jí vzkázala, že se může v rátit, že zůstaneme ve starém bytě.Ozývala se čím dál míň...když jsem za ní přišla do školy tak se mi vyhýbala, nemluvila se mnou. Nejhorší bylo, když jsem jí viděla u sousedů o dům dál pořád jsem brečela a byla jsem úplně vyřízená,ty první 3 měsíce od jejího útěku mi úplně splývají.Radila jsem se s psycholožkou a ta mi řekla, že jí mám začít přehlížet a nevšímat si jí.Tak jsem to udělala i když s těžkým srdcem.Teď už jsem věděla proč jí otec chtěl-lhala u soudu v jeho prospěch a on vyhrál...co dál? První vánoce bez ní a ona byla u sousedů,ani jsme se neviděly,pořád jsem brečela.Párkrát jsme se potkaly ve městě, ale nic moc.Otec se snaží a daří se mu...na sociálce jsem měla domluveno několik schůzek a on s dcerou nepřišli,vůbec mi nepomohli,dokonce se nebyli ani podívat jak moje dcera s otcem bydlí (např. nemají pračku) jednali se mnou otřesně.Přitom jsem to byla vždycky já kdo se staral o dceru,on se nikdy moc nezajímal a je alkoholik, na malém městě to všichni ví a najednou jsem já byla špatná matka.Prostě boj s větrnýmy mlýny...tak jsem si řekla s těžkým srdcem, že se přestěhuju zpátky do Prahy.Asi po měsíci mi přišla od dcery sms, že je v nemocnici (otec mi to ani nesdělil), že jí tam den před tím odvezli-měla astmatický záchvat.Hned jsem jela za ní a poprvé jsme si moc hezky popovídaly.Druhý den jsem jí odvezla k otci a od té doby světe div se, máme spolu kontakt.Volám jí skoro denně a už u mě byla párkrát na návštěvě v Praze.Dokonce tu byla po vánocích.Musím se vyhýbat tématu co bylo, občas něco řekne sama...víš mami já jsem jela do té nemocnice se známýma(otec opilý jí nebyl schopen dovézt do nemocnice)...já to nekomentuju. Na jednu stranu je mi jí líto, ale na druhou stranu si sama vybrala.Je hrozné, když moje dcera přijede a má na sobě špinavé věci, ona která si vždycky potrpěla na to jak vypadá,je mi jasné, že si nemá kde vyprat.Těch věcí je víc, vím,že nemá žádné zázemí.
Minulý víkend nepřijela,že jí bylo špatně a to samé mi napsala dnes.Ale jedno pozitivum,chtěla by na rok jít studovat na střední školu do USA,podle mě výborný nápad,získala by tam odstup od věcí a nadhled a hlavně tam bude mít zázemí.Jen se bojím,že jí to zaplatím a ona neodjede.Jenže je to její život,je mi to moc líto,
ale rozhodnout se musí sama.Jak se to mohlo stát,říkali nám "Gillmorova děvčata"?Jen doufám, že když jsem se jí hodně věnovala a byly jsme spolu denně 14,5 let tak se to neztratí,že jednou budou naše vztahy vpohodě.Myslím, že už na hodně věcí přišla sama a že odjede studovat do zahraničí.