Láska ve škole

Možná Vám to příjde směšné, že o nic nejde. Ale nějak zrovna já mám tu zkušenost s láskou ve škole. Je mi 18, jsem v třeťáku na gymplu a do nějakého toho čtvrtletí to bylo všechno v pořádku, všechno bylo úžasné, všechno se mi dařilo. Ano, chodila jsem se spolužákem, byli jsme spolu už od prváku. Takže se nám blížil druhý rok a najednou přišla studená sprcha, a že je konec. Už během vztahu to nebylo růžové, měli jsme právě problém s kukama, buď si utahovali z Kuby a nebo měli plno "keců" na mě. Kolovali hlavně o mě všelijaké drby a i od holek jsem se odcizila, přesně jak je naspáno v tomto článku. Přišel rozchod a já prostě neměla ve třídě skoro nikoho, kdo by stál za mnou. Naštěstí byl Kuba aspoň trochu charakter a v začátcích se mě zastával. Nicméně poté to začalo. Ve třídě se utvořila banda, která začala vymetat hospody a dělat všelijaké "prasárničky" v podnapilém stavu a bohužel i Kuba byl také občas mezi nimi. Samozřejmě se o tom mluvilo na plno v celé třídě, tak abych nejlépe o všem věděla, co kde s kým Kuba dělal. Trvá to pořád a je to opravdu nepříjemné. Pořád mi to někdo připomíná, pořád předhazuje a bohužel, jak jsem doufala, že po našem rozchodu kluky ty blbé řeči přejdou, ani to se nestalo. Je to teď hrůza, už nikdy bych něco takového jako chodit se spolužákem neudělala. V Kubovi mám stále nějakou tu oporu, ale nemůžu s ní počítat napořád. Stejně mi nezbývá než to protrpět ještě rok a půl k maturitě.
Ale je to škoda, celé dva roky byly i přes všechny problémy krásné. Jen nechápu jak se lidé dokáží chovat - myslím náš třídní kolektiv, který žádným kolektivem není.