Re: Smekám

Prestoze Vas taky obdivuji (cetla jsem jine clanky) dovolim si kriticky nazor. Ne jako matka, ale jako dcera, i kdyz uz dospela. Udevomujete si, kde jsou, nebo kde by mohly byt vase chyby ? Prece neni mozne obvinit "milence", nakonec je to taky jen kluk. V puberte jsem taky obcas rodicum lhala, nechapala jsem to jako lez, spis jsem skryvala nektere fakty a to vetsinou proto, ze rodice byli tak mimo, ze mi bylo az trapny s nimi mluvit o svych problemech. Nekonecne rady o antikoncepci. Kdyz jsem jako dospela chtela otehotnet, tak jsem si uvedomila, ze nevim ani co to jsou plodne a neplodne dny. U nas se nikdy nemluvilo o tom, jak otehotnet, jen o tom jak neotehotnet. Tim zpusobem tehotensvi bylo automaticky spojovano s nestestim, neuspechem, ta krasna strana jakoby neexistovala. Anebo to vyptavani jestli nekoho mam, kdyz muj problem byl prave ten, ze jsem nikoho nemela.
Dalsi typicka chyba (nerikam, ze to je vas pripad, jen tak vseobecne premyslim) "uc se, uc se, vem si knihu a uc se" aniz by byli schopni vysvetlit proc by se clovek mel ucit, maximalne "uc se abys nemusel makat jako ja" !!
Kdyz to shrnu, rodice si prilis casto mysli, ze znaji problemy svych deti a hned maji pro ne reseni. K tomu pripojme i to, ze deti casto neumi svoje problemy ani vyjadrit ani resit, no a mame komplexni situaci :)