Blahopřeji

Ahoj Henri,
sice se neznáme, ale doufám, že Ti mohu takto tykat.
Tak především, skláním se před Tebou jak nejvíc můžu. A hned na začátku - nepřemýšlej o tom, jaké by to bylo kdyby... Ty MÁŠ a to 2x podtrhuji - NORMÁLNÍ a fungující rodinu a zvládáš to. To, že je Vás víc a ještě bude, přece nic neznamená. Přijala jsi děti Tvého muže za své a tak to prostě je. A Ten bývalý vztah tam bude pořád. Možná se časem všechno zbrousí, ale bude tam. Zvlášť, když z něj jsou děti.
Já jsem si také vzala mého muže jako "ta druhá, další". Můj muž je také o 7 let starší, rozdíl je v tom, že jeho 2 děti s ním nebydlí, jsou "víkenďáci", jak jim teď už s úlevou a bez zášti dokážu říkat a spolu s námi i naše 3 děti. Bylo to s jejich souhlasem (to, když to jednou nechtěně vylétlo z mých úst a já se pokoušela zachránit situaci).
Prostě jsem se zamilovala do rozvedeného s dvojčaty. A myslela jsem si, že všechno zvládnu, že to není až taková komplikace, když s ním nebydlí a všechno mají se svou bývalou ženou "vyřešené". Takže jsme se po 2 leté známosti vzali. No, "vyřešené" to sice měli, ale jen do té doby, než jeho předchozí žena zjistila, že "její muž" navázal 2 roky po rozvodu další vztah. A co vztah, on se bude ženit ... Takže to začalo trapnou scénou na naší svatbě, pokračovalo "chytrými" poznámkami jeho dvojčat při návštěvách u nás když jsme delší dobu nemohli mít děti (na to, aby to dvojčata měla z vlastní hlavy byla moc malá) a pokračuje to dodnes. A to i přesto, že ta paní je také dnes vdaná. Jenom Tě můžu utěšit - už to nemá takovou intenzitu (taky stárnem) a dvojčata taky už mají jen přece víc rozumu. Láska ale hory přenáší. Naučila jsem se počítat do více než 100 a hodně rozdejchávám a učím tomu i "své" děti. Ale co s jistotou můžu prohlásit - šla bych do toho znovu - s mým mužem ano. Obdivuji ho za jeho trpělivost a "svatozář" nad hlavou, za jeho vytrvalost při dohadování se o dvojčatech a věcech s nimi spojených, za jeho obranu, když se mi dvojčata snažila "osladit" život a on stanovil jasné hranice jejich chování, za to, že nedělá rozdíly mezi dvojčaty a našimi kluky. Obdivuji a mám ho za to ráda ještě víc. A když se tak zpětně dívám, možná, kdybych si našla někoho jiného, bylo by to jiné, ale bylo by to to pravé?
Měj se krásně, přeji Ti dalšího potomka a vydrž. Tvoje rodina za to určitě stojí.