Slovní hodnocení - za jakých podmínek?

Samozřejmě slovní hodnocení je pro žáky lepší, dá jim rozhodně víc, než pouhá známka a to také z toho důvodu, že žáci vědí, že se nad nimi učitel více zamyslel, že mu nejsou lhostejní. Na některých našich školách je slovní hodnocení hojně využíváno, především na prvním stupni. A zde je právě kámen úrazu!Aby učitelovo slovní hodnocení bylo kvalitní a pro žáky přínosné, je třeba, aby učitel své žáky co nejlépe znal (to však je nutný předpoklad skutečné kvality každého pedagogického hodnocení).Tuto podmínku lze naplnit na některých alternativních školách, kde je výuka i počet žáků ve třídách přizpůsoben různým formám hodnocení. Na základních školách to jde pak na prvním stupni, kdy já osobně považuji za ideální kombinaci slovního hodnocení s procenty či přímo známkami, což je pro některé žáky i rodiče srozumitelnější a usnadňuje to pozdější přechod na klasifikaci (ať už na vyšším stupni školy, nebo při přechodu na jinou školu). Jakmile se však dostaneme na druhý stupeň základní školy, nastává problém. V běžné státní škole ve středně velkém nebo velkém městěm kde jeden učitel na vyšším stupni zpravidla vyučuje více než 200 žáků, je použití slovního hodnocení v plné míře velmi obtížné. Nejde tedy přímo o to zda hodnotit slovně či klasifikovat-oba způsoby mají bezesporu své klady i zápory a nestavěla bych je nutně proti sobě, ale spíš o to, jaké nám k tomu naše školy poskytují podmínky.