Seropram – malý zázrak?

Milá Péťo s Kryštůfkem,
dík za psaní, dost tyhle pocity znám. Taky najednou stromy i tráva byly zelenější, a já jsem se konečně mohla volně nadechnout, konečně jsem malou objímala bez výčitek svědomí, že ze mě tu hroznou depku a napětí musí cítit, zase jsem se z ní mohla radovat!!! Bylo to asi 2-3 týdny po tom, co jsem Seropram začala brát. Ano, totální znovuzrození, předtím mi fakt připadalo, že život nadobro končí a že nic už nebude jako dřív...
ALE!! Seropram je sice zázrak, kterému asi vděčím za přežití, ale NEVYŘEŠÍ ZA NÁS NAŠE PROBLÉMY. Ty možná vyřeší psychoterapie nebo my sami, až se sebou něco uděláme – možná. Pokud je ovšem deprese vyvolána faktem porodu a nástupem laktace (prolaktin – ten je tuším hlavně zodpovědný za psychickou labilitu), pak nevím.
Docela hodně mě překvapuje možnost se Seropramem kojit... Když jsme s doktorem diskutovali o případném příštím těhotenství (+možnosti další depky po porodu), tuto možnost mi navrhl – s tím, že to ještě asi není vyzkoušeno, že se případně mám spojit s výrobcem coby pokusný králík:-((( Do toho se mi moc nechtělo, dělat pokusy na miminku (Kontergan -či jak se to jmenovalo- je děsivé memento...). Ty ale píšeš, že se to dělá??? Je otázka, nakolik lék přechází do mléka, už se to ví?
Milá Petro, moc Tě chápu a taky Ti držím palce. S tím serotoninem jsem se taky snažila zjistit, jak to vlastně je. Doktor-psychouš mi říkal cosi o tom, že se spíš jedná o nějaké jeho porušené rovnováhy v mozku než jeho absolutní nedostatek. Že se to moc ještě neví (těžko zkoumat živý mozek, že?) – Pokud o tom někdo něco blíž víte, prosím napište! Nebo aspoň kde to zjistit. Antidepresiva 3.generace mají být jednak nenávyková a jednak jejich fungování je elegantní v tom, že zabraňují zpětnému vychytávání serotoninu. To asi taky víš. Takže tam vlastně nedodávají „cizí“/syntetický serotonin, ale pomáhají Ti regulovat jeho rovnováhy. Jestli jsem to dobře pochopila. Nedostatek serotoninu taky souvisí s nedostatkem spánku, jak jsem se už mnohokrát na svých „stavech“ přesvědčila (když se člověk trochu vyspí, svět je hned mnohem veselejší, problémů ubývá nebo se snadněji řeší...) – prý jsou na nedostatek spánku citlivé hlavně ženské. Což můžu potvrdit na 1 „exempláři“ – můj muž rád spí hodně, ale když se párkrát nevyspí, celkem nic to s jeho psychikou nedělá. Aspoň co týče krátkodobého nevyspání:o)
Péťo, dík za všechna přání. Taky jsem už v mládí či dětství asi měla slabé deprese /jakož i euforie:)/, ale na léčení to nikdy nebylo. Vždy se to dalo zvládnout. Máme to v rodině, že jsme holt takoví labilnější... Dá se s tím žít, pokud to nepřesáhne únosnou mez. Vysazovat léky chci z několika důvodů – jedním z nich je plánování dalšího mimi a vůbec „nutnost“ zjistit, zda se už bez toho dokážu obejít. Což fakt nevím. Brala jsem 1tbl/den, víc ne.
Zatím se měj krásně a podrbej za mě Kryštofa za ouškem:)
Ahojky,
Ester.