Re: Vrchlabí

Ten mladý pan doktor se jmenuje Čapek a je opravdu moc fajn. K mudře Korbelářové dodám, že ona opravdu nesedí každému. Od hodně mamin jsem se tam dozvěděla, že na ně byla protivná a dělala z nich pomalu bolestínky, které nic nevydrží.

Já dodám svoje pocity: k Dr.Korbelářové jsem chodila od 36.týdne na předporodní kontroly. Oproti doktorce, co jsem k ní chodila před tím - úplná pohoda! Ta moje byla hr hr, ať to vodsejpá, pokaždé na mně vytáhla ultrazvuk na zjištění polohy miminka a pokaždé jsem se musela bránit že ho nechci. Ona byla pokaždé trochu zmatená, pak mi párkrát praštila na břicho, zapsala polohu dolů hlavičkou a domů. Psychoprofylaxe veškerá žádná, vždycky jen odbytí, že mám chodit do kurzu a hotovo (čímž mi kurzy pěkně znechutila). Také mi řekla, že podle ultrazvuku z 30.týdne bude dítě dost velké.

Dr.Korbelářová mi v klidu podložila nohy takovým válcem, vzala krejčovský metr a naslouchátko, velmi citlivě prohmatala břicho, vedla mi ruce tam, kde je hlavička, zadeček. Pak oznámila, že dítě velké není, je úplně normální, délka 50cm a já mám hodně plodové vody - a samozřejmě měla pravdu. Ty prohlídky byly velmi pěkné, klidné, tak nějak jsem si představovala, že mají být. A je mi moc sympatické, že existují doktoři a porodní báby, kteří věří taky svým rukám a zkušenosti a ne jen přístrojům.

Týden před porodem jsem měla fakt hodně silné křížáky-poslíčky, trvaly osm hodin a prokňučela jsem je, přičemž mne partner hladil po zádech a trochu to zabíralo. Mezi poslíčky jsem usínala, počítala jsem, jestli to není pravidelné a jestli nemám do porodnice, ale ono to přestalo. Pak jsem se na kontrole MuDr.Korbelářové ptala, kdy poznám, že rodím. Ale to jsem si dala! Ona se na mne podívala jak na chudinku která nic nevydrží a zeptala se, proč jsem nespala a co mají dělat ženy, které u toho ještě chystají děti do školy! Jenže já taky nejsem člověk, který si svoje mínění neventiluje, takže jsem jí řekla, že bych teda ráda věděla, co by dělala ona, kdyby měla podobné bolesti a že jsem se k ní přišla poradit, protože poradna je od slova poradit a ne vysmívárna od slova vysmívat. A jestli na mne nemá čas jako moje minulá doktorka, tak se na ni taky můžu vykašlat a jdu domů a nebo porodím na privátě, protože nebudu vědět, kdy do porodnice! Já myslím, že jsme si v tu chvíli porozuměly. Opravdu si na mne udělala čas a dostala jsem tam psychoprofylaktický rozhovor, který jsem opravdu potřebovala. Tenkrát jsem se tam i rozbrečela, ona mi dala kapesník, ale opravdu jsem tam s ní rozebrala skoro všechny své pocity, obavy, přání... tak, jak jsem si vždycky myslela, že by to v těhotenství mělo být, protože zdravé těhotenství je hlavně o psychice, ne o neustálém měření tlaku, moči, krve a ultrazvucích.

I při porodu se Korbelářová chovala trochu odměřeněji, než sestřičky co mne hladily a byly miloučké a úplně ťuťu muťu. Jenže ona tam nebyla pořád, jen sem tam přišla, a navíc se mne její přítomnost ani moc netýkala. Ona je Korbelářová někdy trochu tvrdší, ale to je tím, že její filozofií je, že ve Vrchlabí rodí ženy silné, které stojí pevně nohama na zemi a jako takové to ťuťání vlastně ani nepotřebují. Jinak by mne silně zajímalo, jak rodila ona, ale doufám, že s ní ještě někdy hovor povedu. Jinak jsem se trochu natrhla a Korbelářové sešití nejenže nevyhnisalo, jak jsem měla strach (v porodním plánu jsem měla uvedeno, že musí použít opravdu klavitní nitě, neb jsem alergická na obyčejné), ale zahojilo se to do týdne a dnes ani nevím, kde ty stehy byly. při kontrolách byl MUDr.Korbelářová hodná, perfektní.

Jinak úplně chápu, že ten, kdo ji nepoznal dřív, ale až při porodu, může být dost rozčarovaný, každému nesedne. Ale to je problé, který mne na českém porodnictví pálí nejvíc: proč nemůžeme mít u porodu toho doktora, kterému věříme a rády bychom ho tam měly? To samé platí i o porodních asistentkách. Jaktože na jih i západ od nás si ženy toto zvolit můžou a my ne? Každý porod by pocitově byl lepším kdyby žena věděla nejen do jajého prostředí jde, ale i koho tam bude mít. Já jsem byla s porodem opravdu spokojená, ale každý není, dokonce ani ve Vrchlabí ne, i když tam je nespokojených poskrovnu.

Ještě k tomu,že jsem nechtěla, aby mne prohlížel muž: každá to máme jinak, já jsem měla v životě opravdu hnusné zkušenosti s chlapy-gynekology a proto je nemusím. Ale DR.Čapek je fakt milý muž, velmi pěkně mi tehdy poradil s kojením, lépe než sestřičky. A o primáři ani nemluvím, o tom tvrdím, že z něj ta dobrota jen odkapává, bavila jsem se s ním, vím, že kdo neřeší stud před muži je s nimi moc spokojený, jsou empatičtější než Korbelářová. Já mám třeba kamarádky, které by zas nešly k ženské - jednu hodně tvrdě vyšetřovala káča s dlouhými nehty, u druhé si dokonce vyškrabávala na břicho nehtem čáru, kde má na ultrazvuku mimino najít a od té doby k ženským nechcou.