Re: Burnout

S dětskou psycholožkou jsem se poprvé setkala po narození mladší dcery - starší začala mít docela "problém" z příchodu sourozence. Je to už nějakých čtrnáct let, ale pamatuji si, že paní psycholožka byla z těch, které spíše pomohou. Další psycholožka přišla s příchodem nejmladšího syna, tentokrát měly problém obě holky a myslím, že ani u této paní doktorky jsem si nemohla na nic stěžovat. I když mi připadala trošičku praštěná... Do třetice dětských psycholožek přišla ta ze školní poradny, aby synkovi stanovila diagnózu porucha učení - papír nutný pro paní učitelku, aby věděla, proč jsou některé věci pro synka problém (obávám se ale, že ten papír asi bude problém pro paní učitelku). Rozumná paní doktorka, ze které jsem měla dobrý pocit. Takže všechny tři dětské psycholožky, se kterými jsem se setkala byly z mého pohledu "v pořádku"... Zato když jsem se obrátila k psycholožce o pomoc já, tak to bylo poněkud slabší. Nejsem z těch, které si na povel umí "vylít srdce", spíš bych potřebovala podpůrné otázky. Tak naše sezení probíhala tak, že jsme seděly, koukaly a mlčely... Brr.
P.S. Myslím, že burnout může za určitých okolností potkat i jednoho z rodičů dospívajících dětí...
Zachrání ho dělání??? Poraďte, prosím.