Re: Škatulky?

Milá Báro,
Obdivuji všechny rodiče, kteří jsou schopni a ochotni do svého života přijmout ztraceného človíčka, o kterého nikdo nemá zájem, a rozhodnou se ho provázet životem, a dát mu tím pádem velkou šanci vést lepší a plnohodnotnější život. Opravdu nevím s jakými odborníky si se setkala, ale neumím si představit, že bych někomu, kdo adoptoval dítě, navrhovala,aby ho vrátil do ústavu. Máš pravdu, že tak jako v každé profesi, i mezi psychology mohou být méně kvalitní nebo spíše méně citlivý odborníci, a mohou svým přístupem leckdy ublížit, ale nepřipadá mi, že by zas bylo příliš mnoho těch, kteří by záměrně podsouvali rodičům adoptivních dětí nepravdy a uváděli je tak do problémů. Taková motivace v tomto oboru opravdu není obvyklá.
Já adopce velmi podporuji a snažím se s rodiči nalézt nejlepší cestu, jak dítěti pomoci.Zmíněné posudky se vždy snažíme (ano posudek se totiž tvoří s vyrozuměním rodiče) vytvářet tak, aby pomohly konkrétnímu dítěti, a myslím, že to je snaha většiny odborníků.
Vždy se vychází z individuálních schopností, potřeb a možností dítěte.
Pokud by se mi stalo, že rodič nebude souhlasit s mým závěrem, má možnost se obrátit na jiného psychologa.
Je skvělé, že dcera prospívá na základní škole. Nemohu si však odpustit otázku. Proč je zvláštní škola tak špatná? Jsou děti, které mohou mít určité nerovnoměrnosti ve vývoji, a pro ně jsou prostě vhodnější jiné typy škol (speciální, specializované, mikrotřídy...nebo i ZvlŠ), aby se naučili to, co děti v "normální" základní škole.
Nemáš ráda škatulkování, a přitom z dopisu cítím, že Ty sama si zvláštní školu (a potažmo i děti v ní) zaškatulkovala zvláštní=špatná, méněcenná. Tomu nerozumím.
Tendenci rodičů držet děti, kt. mají problémy, za kažou cenu na "normální" ZŠ vidím jako velmi problematickou. Znám skvělé mladé lidi, kteří absolvovali zvláštní školu a jsou pro život podstatně lépe vybaveni (mnohdy si základní školu dodělají když dospějou), než děti, které rodiče udržovali zuby nehty na normální škole, ze které vyšly tak v šesté, sedmé třídě a nesou si do života pocit neúspěchu a zklamání, které jim dala pocítit "normální"škola a "normální" děti v ní.
Věřím, že to není váš případ a budu držet palce, aby dcera nadále dobře prospívala.
Jsem ráda, za tvůj článek a za bouřlivou diskusi, kterou rozpoutal. I pro mne je to velké poučení.
Andrea