13.4.2006 12:52:25 Blanče
A když je ženská blond, to je teprve něco!
Já tedy ne od přírody ale následkem melíru a léta. Můj zážitek pochází z období, kdy ještě neplatil zákaz telefonování v autě.
Doma nejsem na signálu a začínám úřadovat po zhruba 2 kilometrech, dnes už přes handsfree. Jedu si takhle v létě ráno do práce, pochopitelně spěchám, telefonuji.
Mávnutí plácačky mne naštvalo, anžto každá minuta drahá, že jo. Poměrně milý pán (na policajta určitě) po mně žádal doklady. Já začla rochnit v kabelce a vytáhla pas - on:občanku nemáte? Řekla jsem, že už půl roku ne, ale pas že je snad dostattečný. Kývl, sice trochu rozpačitě a že další doklady.
Mezi tím znovu zazvonil telefon, já se omluvila a mezi hledáním jsem vysvětlovala šoférovi, že opravdu zařídím ledasco, ale nálepku na čelo aby mu páni v uniformách věřili, že už je dnes šestkrát zkontrolovaný a třikrát zvážený, fakt ne.
Policistovi, který se už očividně bavil ztuhly rysy znovu, když jsem vylovila techničák a pojistku se slovy, že má štěstí, že mám papíry od auta, ve kterém sedím (v té době naše rozvětvená rodina oplývala třemi auty a výběr závisel na tom, které jelo, kde byl benzin, potřeboval-li člověk kouli... a já, která ráno nefunguju, jsem ráda když vykopu děti i sebe oblečené a nasnídané, se všemi batůžky a svačinami a maličkost v podobě dokladů mi mnohdy unikla). Pán procedil mezi zuby něco ve smyslu, že štěstí mám snad já - jenže jak jsem mu měla vysvětlit, že v případě nějakého zádrhelu do půl deváté jsem fakt nesnesitelná a zkažený den by měl on? Mezitím mi znovu zvonil telefon, volal šéf. S rukou ve svém příručním zavazadle (můj manžel mi zakázal používat slovo kabelka, tvrdí, že příruční zavazadlo do letadla je do 40-ti kil a do toho se snad vejdu), jsem mu vysvětlovala, že už jedu a podávala muži zákona poslední doklad. On jej převzal, chvíli studoval a za nezřízeného řehotu mi jej vracel se slovy "jak vás tak sleduju, madam, nevím, co jste na to auto nafasovala vy, ale normální lidi dostávaj řidičák". Byla jsem přesvědčená, že se ten chlap zbláznil do okamžiku, než jsem zjistila, že v zápalu boje jsem mu předala zbrojní průkaz - obojí kartička stejných rozměrů, podobné barvy, s fotem. Úspěšně jsem našla i řidičák a na jeho dotaz, jestli vím, proč mne zastavil jsem poslušně odpověděla, že to má zřejmě v popisu práce a že mne by job, kde apriori prudím lidi nebavil, i když uznávám, že někdo to dělat musí.
To už očividně rezignoval a prohlásil, že mi svítí jen jedno světlo a protože jsme v období, kdy přes den svítit nemusím, ať raději zhasnu, že mají dnes hlídkový den, jak už jsem jistě pochopila z telefonátu řidiče. Já jsem v tu chvíli poděkovala a odjížděla znovu zvedajíc řinčící sluchátko, ale když jsem se nad celou situací zamyslela později, asi začal tvrdit, že vtípky o blondýnách se na rozdíl od vtipů o policajtech zakládají na pravdě a on že má důkaz.
Odpovědět