Re: První dojem?

Dědo,

aniž se chci zastávat Vaší snachy, řadu věcí, které popisujete, dělám taky (v létě jsem taky nedávala plně kojenému dítěti (3-4 měsíce) pít nic jiného než své mléko (pravda, musela jsem kojit častěji, ale dítě nijak nestrádalo).Ve vlažné vodě koupeme taky (32 stupňů), otužujeme tak na miminčí plavání.

Na druhou stranu, to s tím pláčem a rodičema v restauraci se mně taky nelíbí. Já jsem na mateřské už čtvrtým rokem a vím, jak moc mi chybí takováhle občasná posezení s manželem v hospůdce BEZ DĚTÍ. Naše s tím obtěžovat nechceme, takže moc nechodíme, ale velice chápu tu potřebu občas si někam vyrazit. Nevím, jak často Váš syn s manželkou do té hospody chodí, pokud každý den, tak bych se taky nastražila, myslím, že každý den v hospodě není normální. Pokud si vyrazí jen občas, je to OK, ale asi by se s vámi měli domluvit na nějaké Vaší pohotovosti (a samozřejmě jen tehdy, pokud k tomu budete ochotní), tříleté dítě bych rozhodně samotné doma v noci nenechala (ale kamarádi, kteří měli děti hodně mladí, je doma nechali spící a šli na zábavu, naštěstí se nic nestalo a oni jsou dobří rodiče, jen tehdy byli trochu lehkomyslnější).

Myslím, že řada Vašich problémů pramení z toho, že mladým moc "vidíte pod pokličku" a protože je máte rád, samozřejmě se tím stresujete. Spoustu z toho, co Vás teď trápí, byste neviděl, kdyby bydleli sami. Píšete, že dcera měla dům po babičce (i když ho musela zrekonstruovat), měl syn také něco takového "do začátku" nebo by si na bydlení musel našetřit od začátku sám? Co kdybyste zkusil synovi říct, že jste ho u sebe nechal bydlet déle, než původně domluvené 3 roky, rád byste jeho sestře i jemu měřil stejným metrem, takže byste rád věděl, jak to vypadá s jejich vlastním bydlením? Že ho i jeho rodinu máte rád, rád se s nimi budete vídat, ale jako návštěva, že dlouhodobé společné soužití podle Vašeho názoru nedělá dobrotu a že je načase aby se pomalu odstěhovali do svého. Bylo by to podle Vašeho cítění a pokud ano, měl byste na to sílu?