Re: Je to tak těžké...

Milá Lenko,
moc děkuji za tvou odpověď - máš úplnou pravud a je až nesktečné, že tohle slyším od člověka, který mne vůbec nezná, ale je to všechno přesně tak, jak popisuješ. Myslím tím tu tvou kamarádku. To je přesně můj případ. I co se týče té "agrese" v dětství...
Nicméně moje situace se již vyhrotila - přítel se se mnou den před Valentýnem, tedy před pár dny, rozešel. Prý už to takhle dál nechce a už nemůže žít v těch "permanentních stresových situacích". Samozřejmě je podle něj veškerá vina na mě. To asi netřeba zmiňovat. Nebudu se tu o tom příliš rozepisovat, protože ten rozchod opravdu těžce nesu a nechci si zbytečně rýpat do těch ran. Takže v současné době bydlím s mou matkou... a čekám, co přijde...
Samozřejmě jsem si vědoma toho, co píšeš, že by bylo vhodné vyhledat odbornou pomoc, ale udělat ten první krok je vždy velmi těžké. Alespoň pro mě. Já už si dlouho říkám, že bych to měla zkusit, ale pak mě zase napadne taková myšlenka, jako že by mi potom taky ten psychoterapeut mohl říct, že vlastně vůbec žádné problémy nemám (oproti jiným lidem), a že bych třeba mohla působit přehnaně sebelítostivě... Zkrátka takové ty úvahy, které se přesně odvíjejí od toho, v čem jsem žila a vyrůstala - tzn. permanentní pochybnosti o sobě. Celý život mě provází permanentní strach z toho, že se jakkoli ztrapním nebo budu zkrátka působit směšně, ať už se to týká čehokoli. Samozřejmě také vím, že je to vše způsobeno tím, že se mi v dětství rodiče stále posmívali a např. jakýkoliv projev emocí z mé strany jim byl k smíchu. Dodnes slýchám od otce poznámky typu: "ta se dojímá jenom sama ze sebe".
Navíc taková teraputická pomoc také většinou něco stojí a já nemám zrovna peníze nazbyt...
Zkrátka je to velmi těžké a je to přesně tak, jak říkáš, že takového člověka jako jsem já, nebo právě ta tvá kamarádka, přinutí k vyhledání pomoci až nějaká opravdu mezní situace... Ale musím si věřit, musím chtít a určitě to půjde. Musím si každý den stále opakovat, že žiji přece pro sebe a vše to bych měla pro sebe udělat. Já za to přece stojím! :)
Ještě jednou děkuji za tvou odpověď, i to velmi pomáhá, ale to ty jistě víš, jinak bys mi nepsala. Přeji hezký den.