Bellano díky za článek, opravdu jsem se pobavila a zavzpomínala si

a co víc v mnohém jsem si připadala, že se to odehrálo u nás doma. Mám doma nyní 9 měsíců starou holčičku, která se narodila 1.4.2005 koncem pánevním. Doma tomu říkáme "prdelí napřed". Porod na porodním sále v porodnici trval asi 13 hodin, ale křížové porodní bolesti trvaly ještě dva dny předtím. Vzhledem k náročnému porodu mi nebyla Esterka po porodu přiložena k prsu, protože byla vysílená tou náročnou cestou.
Ale proč to píšu. Kojení. Přesně to byl náš problém. V podstatě to probíhalo přesně jako u vás. Já zpocená, dítě rudé, uřvané a dvě sestry měly co dělat, aby Esterku u toho prsa udržely. Po porodu Esterka vážila 2900 gramů a v porodnici zhubla na 2690 gramů. Takže to byl takový malý drobeček, který ovšem už v porodnici hladce překřičel 4,5 kilová miminka. Nutno dodat, že síla hlasu Esterce zůstala.
Čtvrtý den po porodu, kdy už se setry na směně vždy domlouvaly, která že to půjde na kojení k nám, Esterka nějakým smyslem pochopila, že asi bude lepší když se napije. Poprvé vypila asi 10 ml a já byla celá šťasná, a to hlavně když se to opakovalo znovu a znovu. Pátý den po porodu zase nastal jiný problém. Sice jsem již uměla Esterku zavalit svým tělem a přidusit u prsu tak aby se napila, ale neuměla jsem odhadnout, kdy má dost. Tvrzení, že se kojenec nikdy nepřejí u nás neplatilo. Esterka totiž vyžahla najednou 100 ml a tak následovalo blinkání obloukem. No co říkala jsem si, hlavně že už saje a začne příbírat. To se povedlo. Domů jsme šly 7 dnů po porodu a s váhou vyšší než porodní. Esterka vážila rovná 3 kila. Dětský doktor, který kontroloval Esterku při propouštění domů a který jí dělal všechna možná vyšetření v porodnici konstatoval, že ho to nepřekvapuje, neboť jí neřekl jinak než malá dračice.
Nebudu tu rozepisovat všechno co následovalo po příchodu domů, ale jen zkráceně. Vzhledem k naší novorozenecké žloutence zpočátku dost spinkala a většinou se vzbudila jenom na kojení. Esterka asi chtěla dohnat tu svou nízkou porodní váhu, a tak trávila u prsu většinu času. Když jsem kojila po 2 hodinách, tak to byl úspěch. Naštěstí bylo léto, takže se dalo kojit venku. Naše dítě totiž neoplývá trpělivostí. Esterka se vzbudila a když nedostala hned prso, tak následoval řev. Jízdy se řvoucím kočárkem u nás nebyly nic neobvyklého. Aby toho nebylo málo, tak Esterka přidala novinku. Začala se pouštět při kojení a u toho řvát. Když to viděla moje mimochodem vzdělaná a sečtělá maminka, tak pravila, že mám slabé mlíko a že jí to nestačí. To jsem šla do kolen. Já měla mlíka, že jsem mohla kojit tři děti. Pak si to nechala vysvětlit.
Na poznámky tchýně, že bych měla začít dávat v noci čajík a učit jí v noci spát celou noc metodou vyřvání, jsem vždy jen klidně řekla svůj názor.
Podotýkám, že naše dítě nemělo dudlík.
Čtvrtý týden po porodu jsme byli objednáni na rehabilitaci. Esterka totiž mimo jiné stáčela hlavičku pouze na jednu stranu. Z rehabilitace jsme odcházeli s tím, že musíme cvičit Vojtovu metodu. A tak to nastalo. Každé cvičení šílený, ale naprosto šílený řev a následovalo kojení na uklidnění. Nemusím asi psát, že jsem nic nestíhala, protože 4x denně jenom vysvléct miminko do naha a zase obléct dá zabrat. Cvičení sice jako takové netrvalo dlouho, ale v konečném efektu celá procedura i s tím kojením po cvičení trvala 1 hodinu. Horší bylo, že naše dítě si jakoukoliv manipulaci s ním vysvětlovalo jako přípravu ke cvičení a tak řvalo. Sousedi mi říkali ať si z toho nic nedělám, že z toho vyroste. Později jsme již se souhlasem naší rehabky cvičili jenom 3x denně a to mi připadalo úžasný, navíc jsem to celé již značně zrychlila. Ovšem řev při cvičení přetrvával. Když u nás v domě pracovali řemeslníci na chodbě, musel jim manžel vysvětlovat, že s malou cvičíme, že jí netýráme. O tom co jsem si vyslechla ohledně cvičení, to by bylo na samostatný článek.
Takže z našeho odmítače kojení se stával pomalu, ale jistě závisláček na prsu. Ale i potom nastaly chvíle, kdy bylo kojení utrpením. Esterka se sice kojit chtěla, ale čas od času se u toho kroutila, pouštěla se a občas i řvala. Jenže teď už mi to tak nepřišlo a brala jsem to jako normální.
Jediné co se nás v tomhle období netýkalo, bylo nevyspání v noci. Naše dítě kromě první noci doma z porodnice krásně spalo. Za krátký čas usnula kolem 20,00 hodiny a spala i do 6,00 hodin do rána. Tohle však nemělo dlouhého trvání, protože když byly Esterce necelé tři měsíce, musely jsme si jít spolu lehnout do nemocnice na vyšetření. Za tento necelý týden v nemocnici šel náš nádherný noční režim pěkně do kytiček. Po návratu domů už se celá prospaná noc konala vyjímečně a navíc po 6 měsíci se ještě zvýšil počet nočních kojení. Dnešní noci jsou různé, je nám 9 měsíců a v noci kojíme nejméně 3x. Vydržet se to dá.
Naše uřvanost se hodně zlepšila s tím, jak Esterka rostla. Kolem druhého měsíce jí začaly pořádně zajímat hračky a dokázala se už i sama zabavit. Ještě větší zlepšení nastalo když se ve 4 měsících začala přetáčet na bříško. No a když jsme konečně mohli přestat cvičit Vojtovku, tak se naše uřvanost téměř vytratila. Máme doma usměvavé a pohodové dítě.
Ovšem tvrdohlavost a netrpělivost nám zatím zůstaly. Nyní bývá největší řev, když jí nenecháme dělat si co chce. Nejradši by totiž odpojovala kabelovou televizi a cucala kabely. Co taky můžeme chtít, když máme doma berana a ještě narozeného "prdelí napřed" a na apríla.