Asi neporadím

Ahoj Sylvie,
abych pravdu řekla, já ti asi neporadím. Moje děti měly ne jeden dudlík, ale desítky, syn musel mít na spaní tři - jeden dumlací v puse a dva šmidlací - různě se jimi šmidlal po nose a tak, anebo aspoň je držel v ruce, dcera měla jeden, ale zato mohutný, s gumovým medvídkem na druhé straně, a jak ho nechtěla mít v puse, tak si s ním hrála. Vůbec jsem neřešila kdy jim je dát - prostě tehdy, jak brečeli, a dávala jsem jim je od samého začátku a to proto, že to pomáhalo - přestali okamžitě brečet. O kojení nevím, že by to mělo vliv, kojila jsem oba dost dlouho a žádný vliv jsem nepozorovala. S odstavením od dudlíku byla potíž tehdy, když jsem je chtěla odstavovat já. Naopak to prošlo zcela hladce ve chvíli, kdy na to byli připravení oni, prostě přestali a hotovo.
Moje kamarádka si užila, její dcerka stejně jako Verunka gumu nedala do pusy, a tak byl problém i s krmením z láhve. Okolo roku ji pak prostě naučila pít z hrníčku s násoskou, a byl pokoj.
Jo, a žádné z mých dětí ani od příbuzných nechtělo dudlíky tzv. anatomické, to mi plivali. Zuby mají normální, tak si myslím, že obava, že se tím něco pokazí, je zbytečná. Ale jestli jste vydrželi bez dudlíku do 4. měsíce, asi bych už nezačínala, když jak píšeš to Ladu stejně moc neuklidní...Jinak jsem vždycky dávala do postýlky dudlíků víc, jak malému vypadl z pusy, naučil se brzo nahmatat jiný a strčit ho tam, co ho chtěl mít...