Re: Jiná zkušenost

Nedávno jsem viděla v televizi pořad o potížích při svěřování dětí do pěstounské péče (jiné zdroje informací nemám) a byla docela hrůza, co tam zaznělo z úst lidí, kteří do toho mají co mluvit - třeba paní bývalaá poslankyně statné postavy tuším jménem Volfová (nebo Wolfová?) tam říkala úplné "perly". Zaujalo mě, že rozhodnutí o tom, jestli dítě rodině co o něj stojí svěří záleží jen na soudci, který jakýmsi podivným způsobem má věci rozuimět nejlíp a vědět, co bude pro dítě dobré. Nechápu, co takový soudce o tom vůbec ví, je to člověk z úplně jiného prostředí a žije si svůj život a rodinu pěstouna i to dítě zná tak nanejvýš "z rychlíku", ze zkreslujících výpovědí a poznatků znalců, navíc tady nejde o problém právnický a zákonů, ale o cit a pochopení, vzájemný vztah dítěte a jeho nové rodiny.
Vždycky mě překvapí, kolik pokrytectví je kolem této oblasti v otázkách finančních. Za svou práci si každý expert na počítače nechá velmi dobře zaplatit, politik se nezdráhá za plané řečnění (těžko mluvit o práci, aspoň u některých) přijímat plat i náhrady něčeho, o co nikdy nepřišel, ale jakmile chce peníze člověk, který má vychovávat novou generaci, je zle. Učitelé by se měli stydět, vždyť jejich práce je poslání, tak na co ještě plat, a pěstoun? No fuj, že by to snad dělal pro peníze?!!!
Je to celé hloupé, a kdo se nad tím zamyslí, chápe to. Proč by to někdo nemohl dělat i proto, že si touto prací slušně vydělá? Vždyť spoustu profesí lidé právě proto dělají, a nikdo jim to nevyčítá. A pokud to navíc dělá ještě dobře, tak o co jde?
V otázce pěstounství, "aby to někdo nedělal jen pro peníze" a nepoškozoval děti nezájmem nebo špatnou péčí (Ovšem i za skvělý plat někteří lidé odvedou velmi lempláckou práci!!!) je jednoduché řešení - dohled a spolupráce státu.

Velmi obdivuju pěstounské rodiny a pokud jednou najdu odvahu, ráda bych se s nimi seznámila blíž. Snad se předsudky časem změní, abychom nebyli jen tak negativní, je vidět, že už se blýská na časy.