Re: Slovni hodnoceni

No, na druhou stranu, Milado, na synově škole to třeba funguje tak, že v pondělí dostanou týdenní plán, jaké učivo budou ten týden probírat, co budou dělat na výtvarce, hudebce či tělocviku, jaké kulturní či sportovní akce je čekají. No a na druhé straně téhož listu je pak hodnocení - jsou v něm u jednotlivých předmětů konkrétní otázky (příklad: ČJ - Umím číst pohádku pro ostatní?, M - Umím vyřešit slovní úlohy?), a dítě si samo ve čtvrtek večer vyplní, jak samo hodnotí svůj výkon. (Možnosti: Neumím, Umím s pomocí, Umím částečně, Umím) To dítě v pátek odevzdá paní učitelce a ta přes víkend zhodnotí, zdali se dítě ohodnotilo správně (např.: Luboši, souhlasím s tvým hodnocením.), a přidá svoje vyjádření (viz minulý příspěvek). Takže pokud rodič sleduje pravidelně i týdenní plány, tak je celkem v obraze. Navíc to, co konkrétně tady popisuju, ještě podporuje dítě v reálném ohodnocování vlastních výkonů - dítě přece teoreticky může svůj výkon nadhodnocovat nebo naopak nedoceňovat. Navíc já konkrétně ocením informaci, že "trochu ti dělá problém naučit se a říci jazykolam", než strohá informace "ČJ: 2".
Takže mám pocit, že celkově slovní hodnocení míň stresuje. Taky myslím dochází k reálnějšímu porovnávání výkonů dětí - např. syn nehlásí "já mám z češtiny jedničku a ostatní jedna minus", ale nahlásí zhruba "myslím, že čtu nejlíp ze třídy".
Na druhou stranu je fakt, že celá konkrétní škola, o které se tu mluví, nezavádí některé alternativní prvky jednotlivě, ale cíleně buduje určitý systém vzdělávání, v němž tyto prvky hrají svoji konkrétní úlohu. Takže co bylo mému synovi platné v jeho první škole, že měli vzadu hrací kobereček a hezčí lavice, když každé ráno nešťastně a bezmocně brečel, že nechce do školy...
Milado, myslím, že se slovního hodnocení nemusíš bát. Spíš jde o to, do jakého kontextu to slovní hodnocení zapadne.
M.