K článku

Jako učitelka i matka šikanou postiženého dítěte si musím klást jednu otázku - PROČ UČITELÉ? Konkrétně v případu mého syna byl syn označen ředitelem za původce potíží a ani psychologická poradna nepostupovala objektivně - případ "vyřešila" v ředitelně, aniž by se vůbec sešla s dětmi ve třídě! Nemyslím si, že by třídní paní učitelka i při nejlepší vůli mohla udělat něco jiného, než se rozejít s vedením, a tedy opustit místo, kvůli kterému studovala...Navíc ten, kdo právě nastoupí do praxe (je celkem jedno, jsestli po škole nebo po 20 letech mimo obor), si nutně nevěří, spoléhá na zkušenější a nevěřím tomu, že by byl schopen jít proti názoru odborníků - i třeba nekvalifikovanému. V takovém případě by měly nastoupit kontorlní orgány - jenže jaké? Dítěti se nic moc nestane - i když očividně porušuje zásady slušného chování - ze základní školy ho vyloučit nelze, zvláštní školy budeme pro jistotu rušit, rodiče se nepostihují. Nevím, jsetli by nepomohlo dát víc najevo, že učitel těžko vychová dítě, kterému rodiče řeknou:" No, když jsi jí vynadal, asi si za to mohla sama!" Jinak s článkem souhlasím - za těch 12 let, co učím, nás stojí více a více úsilí zachovat aspoň základní kázeň. Možná bude problém i v postavení školství - sama jsem zažila, když student (učím na střední škole) řekl kolegyni:" Jak se tata nasere, tak si tu školu koupí i s tebou!"