Re: Děti jsou u nás odebírány zbytečně
Uznávám, že jsem hodně ovlivněna osobními zkušenostmi, a především tím, co všechno musely prožít naše děti, než byly odebrány z biologických rodin. Mnoho dětí pěstounů, se kterými se stýkáme, má podobné zážitky z raného dětství. Chybí mi podklady z té druhé strany, informace o dětech, které se posléze vrací zpět do původní rodiny (jsem také jen poučený laik). Předpokládám, že tam asi o tak závažné poškození dětí nešlo, ale nepracuji v tomto oboru a můžu se jen dohadovat. Pokud budu věřit tomu, co píše paní Sobotková v článku, pak se velké procento dětí z KÚ vrací zpět do prostředí původní rodiny, a to je to, co mi připadá na celé věci jako nejslabší článek řetězu - vrátit je domů bez toho, že by se s rodinou pracovalo - před odebráním dítěte, v době, kdy žije v ústavu nebo klokánku, a zejména po navrácení dítěte zpět.
Na druhou stranu musím říct, že znám rodiny, nebo spíše matky, které milovaly své děti a přesto se nebyly schopné o ně postarat, a to přes všechnu snahu a péči, které se jim dostalo od nejrůznějších institucí a dobrovolníků. Většina z nich sama vyrůstala v DD. Jejich děti jdou do ústavu nebo klokánku, to je jedno, ale nejsou vychovávány v normálním rodinném prostředí. Je jen velmi málo žadatelů, kteří by bylo ochotní přijmout dítě do PP za účasti matky ( myslím tím aktivní účast), a tak se nedaří přetnout ten pomyslný bludný kruh. Nevím, sama v téhle otázce nemám jasno ( docela mě překvapuje, kolik lidí ví, jak to má být správně) a hlavně si nemyslím, že je vše tak černobílé, jak to někteří často a rádi zjednodušují.
Odpovědět