Re: vliv kojení na inteligenci?

Díky za uklidnění a vědomí, že nejsem sama. Náš synek se narodil ve 42týdnu a vážil pouhých 2,65kg, měřil 49cm, ale zdravý.
V porodnici mi ho dali přisát až druhý den v poledne. Bohužel bez úspěchu. Synek spinkal, nešel probudit a jeho malinká pusinka moje bradavky ztěží pojmula. Další den opět bez velkého úspěchu. Přisál se na 5min a po zvážení jsme zjistili, že vypil 10 až 20ml. Mezi kojením mi ho sestřičky odváželi, že ho budou vzhledem k jeho váze sledovat a dokrmovat. (Nyní vím, že tato váha není až tak nízká a pokud je děťátko vpořádku,tak není důvod ho nenechat u matky na pokoji, aby se mu mohla s kojením věnovat nepřetržitě. Ale malá porodnice nemá asi takových drobečků moc ). Takže ve finále jsem ho dostávala 4x za den na kojení a jednou v noci a s výhrůžkou, že nesmí moc ubývat a musí jíst, jinak půjde na kapačky a ať moc nepláče, protože se vysílí a nebude moci sát....a ještě to hloupé vážení po každém kojení. Jedním slovem stres. Po dvou dnech rozhodli, že mu budou dávat příkrm, aby nezhubl a to i injekční stříkačkou, protože byl hrozně spavý. Po 4 dnech mi ho dali na pokoj a klouček spinkal a plakal tak tichounce, že jsem se bála o jeho život, tak mě vynervovali.....Pořád jsem ho zkoušela kojit. Snažil se drobeček, ale vysílením vždy usnul a po zvážení nasál tak málo....a šup sestřička příkrm. Já už plakala s ním, protože málo papal. Dle instrukcí sestřiček jsem ho poctivě po 2h budila nutila ho pít. Celé noci a dny.....já nespala on nespal, strašné nervy to byly a tak po 7dnech jsem trvala na propuštění domů. Podařilo se a my byli doma. Jenomže jsem byla tak vystresovaná z porodnice, z toho vážení kolik vypil a z toho, že ho nesmím za žádnou cenu nechat plakat a že musím do něho to jídlo "rvát", aby nezhubl.
Ve finále jsem mu veškeré své mléko poctivě odstříkávala každé 3h a dávala z lahvičky, jelikož malý mi u prsa usnul a já přeci nevěděla kolik vypil.Po 5 týdnech jsem měla bradavky zničené, že jsem musela odsávání ukončit a přejít na Nutrilon. Ještě jsem několikrát zkoušela malého kojit, ale plakal, nenapil se pořádně a měl hlad.........Já to několikrát oplakala, byla jsem s nervy na pokraji zoufalství, protože jsem ho tak chtěla kojit. Nicméně jsem si pak uvědomila, že přece důležité je, aby malej něco jedl a že mu svými výčitky a stresem z nekojení nepomůžu. A tak jsem se smířila s umělou výživou a s větší pracností. Ale synek má zítra 9týdnů a téměř 5kg. Je velmi vnímavý a šikovný. Směje se, drží chrastítko, zvedá nožičky a přetáčí se na bok. Je pravda, že jsem stále u něj, nenechávám ho moc plakat (pozůstatek výhrůžky z porodnice), manžel si s ním často povídá. Ze začátku nám pomohl baby vak, kde se cítil v bezpečí. Ale stále sleduji vypité ml na jeho lahvičkách a stále mám v uších sestřiček hrozbu "musí jíst a nesmí ubývat".
Snad se toho někdy zbavím a nebudu lpět na každém jeho loku mléka. A snad si nekojení dlouho nebudu vyčítat, ikdyž to mám stále v hlavě.
Maminky nenechte se úplně zmást v porodnicích, zdravá miminka sami vědí kolik a kdy pít a rozhodně se o své přihlásí.
A teď vím, že vážení po každém kojení na klidu rozhodně nepřidá, když druhé mimi na pokoji je veliké a žravé.
Jsem pevně rozhodnutá druhé dítě kojit a nedat ve všem na sestřičky v porodnici, ikdyž je mimčo menší.
Ale bohužel ne vždy je dopřáno.
Lenka