Výborný článek!

Děkuji velice za výborný článek... Prožila jsem si ve 2. a 3. měsíci odmítání od manžela,přestože jde o chtěné dítě. Otec se mnou těhotenství neprožíval, nepomohl mi v začátcích anémie a tudíž strašné únavy,a spoluzavinil, že jsem pak onemocněla. V 2. a 3. měsíci jsem proplakala noci. Dosud manžel nepochopil,že mne má brát jako rovnocennou,přestože jsem na něm závislá. Budu se asi muset rozvést protože jeho špatné chování pokračuje, přestože jsem se odstěhovala... kam jinam než (podobně jak se píše v článku) k matce. Vzhledem k tomu, že jsem byla manažerkou a nyní jsem hodnocena tolik co bezdomovec, opravdu se vnímám jako "oběť". Naštěstí příklad mateřské lásky mé mámy mě uklidňuje a na miminko se těším. Miminko je v mém slzavém těhotenství plném fyzické bolesti i psychického opuštění, jediný světlý bod.