Re: Schopnost děti sledovat film

Kromě toho, že nevíš nic o fetování, z televize nikdo rozhodně nefetuje, ani z toho, že dostává všechno pod nos (vím toho víc, bratr byl 5 let na heráku a já s ním absolvovala hledání léčeben, komunit apod), ale to vynechme, tak pravděpodobně nevíš ani nic o dětech. Já když někomu vyprávím na čem jsem byla v kině, taky to shrnu do dvou minut, to je snad normální, syn se kouká na pohádky, což je program jemu určený (kouzelná školka, prasátko a jeho příběh, Co je Andy......), nekouká jak pán škrtí paní, to nekoukám ani já, před televizí ho utahám venku na bobech nebo ve Sluníčku (herna pro děti 0-5 let), před tím je ve školce, kde má intelektuálna až moc..Nevím, podle čeho soudíš, že televize negativně ovlivňuje, ano, pokud dítě sedí před televizí celej den a čumí na kdeco, tak jo, ale přiměřená televize snad neškodí. A navíc, pod nos dítěti jídlo strkám, ve třech si chleba fakt nenamaže. Z.
Máš plnou pravdu a vlastně říkáš to co já. Televize v přiměřené míře a programu ano. Jenže mám obavu, že se tu nehovoří o tom, jak si pohrajeme s děckem, pak se podívá na telku a pak si budeme třeba číst. To je OK a televize je pak skutečně přínosem. Tady je nebezpečí, že se dítě s příchodem domů strčí k televizi, přistrčí se mu večeře po večerníčku se jde umýt a pak spát. Kam se ti sem vejde kontakt s rodinou vážně nevím.
A že si tříleté dítě cheba nenamaže. No to je pravda. Ale dost často slýchám studenty, kteří si nejsou schopni připravit večeři, protože to nikdy nedělali. Proč taky, matka uvaří. To už jako OK nevidím.
Dětem vážně moc nerozumím. Dceru jsem vychovala jen jednu a dětské programy jí skutečně nebraly, asi hlavně proto, že jsem jí je nikdy neukazovala. Nevim proč se nedívala, muž měl televizi puštěnou pořád.
Taky si pamatuju, že jsme přicházely ze školky a z práce domů a když jsem holce četla pohádku nebo příběh z časopisu, tak jsem u toho občas usínala. Dodneska vzpomínáme na to jak do mne strkala "mámo, nespi" a jak mne opravovala. Ale to snad není důvod k tomu, abych jí tu pohádku nečetla a strčila jí k televizi. Zato jsme se vždycky těšili na páteční nebo sobotní pořady večer, u kterých jsme se sešli všichni jako rodina a koukali jsme na zvířátka nebo tak. Tohle myslíš, když říkáš, že televize nevadí ? Souhlas.
O drogách toho moc nevím a z koukání na televizi taky se feťákem nikdo nestane. Jenže ... a to je podle mne veliký jenže ... popiš mi ten proces, jak se dítě octne před televizí. Co se s ním děje pak ? Co se děje v jeho hlavičce ? A co se stane, když před tou televizí zůstane pár let. Jaký to má na něj vliv ? Co ztrácí? Samozřejmě se nedá říct, kdo koukal na televizi, bral drogy. To je hloupost. Ale jako hloupost už mi nepřipadá, že hodně děcek, co měly tu smůlu, že začaly s drogama, hledaly něco hezkého, příjemného. Hodně často hledaly náhradu za obyčejný vztah, za obyčejné prožitky spojené s úsilím a dosažením úspěchu. Máš pocit, že tohle ti televize dává ?