A furt dokolečka.
Respekt je to slovo. Respekt, kterej může bejt funkční,jenom pokud je nepodmínějej ničím, pokud je opravdovej. Fakt. Je to možná zvláštní, ale respektovaný děti nemají žádnej problém s respektováním ostatních. Vyslyšený děti nemají problém s nasloucháním. Někdy jim to trvá, ale nakonec na to přijdou. Jde jenom o to jim to opravdu nezištně a s láskou nabídnout. S nvorozencema to jde samo. S puberťákem, co má už svý za sebou, to jde neobyčejně blbě. Ale ta možost tu je pokaždý. A jsme to my, de iure dospělí, kdo to má mít zmáklý. Nejsou tedy žádný problémový děti (snad kromě nějakýho toho promile těžkejch diagnóz). Jsme to my, nepoučení, nešťastní, deprivovaní dospělí, kdo mrzačí naše nádherný, čistý děti. No a v tom je taky ta naděje. Jsme to my a jenom my, kdo s tím může něco udělat. Tak už aby to bylo, ne?
Odpovědět