Re: Ochlasto

Víte, já jsem pracovala ve škole ve vyloučené oblasti. Paamtuju si třeba na jednoho klučinu, nesmírně milé dítě. Oba rodiče denně po šichtě v hospodě. Hoch vyrůstal jako dítěu ulice, ve svých sedmi letech neslyšel jedinou pohádku, kradl v sámošce rohlíky, aby se aspoň najedl, jediné jídlo měl ve škole, kde mu kuchařky daly aspoň polévku, když už mu rodiče notorici neplatili obědy. Oblečený byl do toho, co mu lidi dali nebo co našel u popelnic. Když se dostal k nám do školy, škola začala konat. Upozornili jsme sociálku a do svou měsíců byl hoch v Ústavu sociální péče. On byl totiž i natolik mentálně zanedbaný, že neměl šanci se v životě naučit číst a psát, v ústavu měl aspoň čistou postel a jídlo. Při troše péče nemusel v ústavu skončit, mohl se aspoň něčím vyučit a vést normální život. Vy těch dětí máte pět, to jste jim chtěl připravit podobný osud? A mně se divíte, že nenávidím všechny, co chlastu propadnou? Protože všichni ožralkové, které jsem poznala, byli totiž neskuteční sobci, znali jen svůj chlast a běda tomu, kdo by je o jejich chlast chtěl připravit. Tak Vám držím palce, abyste se z toho dostal a démona chlastu porazil. Až třeba budete na dně, tak si vzpomeňte na toho klučinu, o kterém Vám tu píšu. On skončil vústavu, Vaše děti třeba nemusí. Myslete i na jejich budoucnost.