Hon na čarodějnice

Nezlobte se na mě, ale to jak je sebepoškozování všude prezentováno a jak se k němu společnost staní, není nic jinýho než neuvěřitelnej hon na čarodějnice. Neexistuje názor, kterej by se na to nedíval jak na známku strašnýho problému, jako na duševní nemoc, zkrátka jako na smrtelnej hřích. Četla jsem i o tom, jak mají rodiče zbystřit, když jejich děti např. neustále nosí dlouhé rukávy. A představte si, že to není tak dávno, kdy se podobně odsuzovalo třeba takové sebeuspokojování (na což každej samozřejmě okamžitě odpoví, že je to přece něco úplně jinýho, protože tím si člověk neubližuje)

Když jsem byla malá, tak jsem taky takový věci párkrát zkoušela a věřte nebo ne, opravdu jsem netrpěla žádnou tragédií ani si tím nesnažila řešit nějaký svoje problémy, prostě mi přišlo zajímavý trénovat jestli dokážu vydržet nějakou bolest, defakto podobné jako když děti třeba lezou po stromech ci provadějí jiné "zkoušky odvahy" a kdyby to rodiče tehdy zjistili, začali se mě ptát co mám za strašné problémy a ještě mě dokonce nedejbože dotáhly i psychologovi, asi bych z toho měla potom pořádný trauma. Jinak ty věci, že se má člověk místo toho po sobě čmárat fixou, nebo se gumovat gumou mi připadaj spíš úsměvný. Když už jde o to, aby ta činnost nebyla destruktivní i když je návyková, tak v tom případě je daleko destruktivnější třeba takový kouření, zatímco v dětství schytáme milion drobných oděrek ve křoví a taky to nikdo neřeší, tak třeba taková rakovina způsobená kouřením, která vám může zkrátit život třeba o 30 let je něco daleko destruktivnějšího a i když se to vnímá negativně, tak určitě nebudeme chtít na každýho člověka, kterýho uvidíme venku s cigaretou volat pomalu psychiatrii, nasazovat mu svěrací kazajku a nebo se ho ptát, kdo ho v dětství zneužíval, nebo jestli ho doma netýraj, že má potřebu kouřit. Je to obrovsky nesouměrná vlna hysterie, která si tak nějak nepřipouští, že to není nic míň než ten nejzávažnější problém a teď to tak zkrátka už všichni berou. Já si myslím, že ty lidi co se řežou budou mít ve výsledku ten největší problém právě proto, že z toho společnost udělala tak strašnej problém. Kdo je nutí k tomu ty rány skrývat? Byli by v tak velkým stresu, kdyby to nemuseli dělat ze strachu, že je za to rodič pošle okamžitě k psychiatrovi? Co třeba ta věta, že když budeš mít jizvy, tak tě za to každej odsoudí a bude tě vnímat jako blázna? Není to spíš chyba těch co to tak brutálně odsuzujou? Je mi jasný, že se vám tenhle můj názor nebude vůbec líbit, ale je to fakt hon na čarodějnice.