Jejich starosti

Jejich starosti a kuvajtskou naftu. Proboha, copak naši předkové měli oproti nám více sexu? Když chlap přišel z práce, kde celý den fyzicky makal a večer únavou padal na hubu? Ženská, která byla sice celý den doma, ale prádlo a vaření jí zabralo celý den a mnohdy k tomu ještě potřebovala služku? Copak "diskutovali o dětech"? Takový pár milé dětičky zapřáhnul a dětičky makaly od útlého dětství. A přece se děti rodily a bylo jich víc. Když bylo ještě koncem 19. století v rodinách 10 a více dětí, copak dalo malou práci tu rodinu obstarat? Ono jen připravit dřevo na vaření (protože ještě neexistovala elektřina a vaření na plynu taky přišlo až později) nebo na otop byla těžká práce, protože ani cirkulárky nebo motorové pily ještě neexistovaly, jelo se pěkně růčo fůčo pilou břichatkou a sekerou. Pak to přiblížit k cestě, nandat na valník, tažený koňmi - mimochodem ti koně taky žrali po celý rok, takže se mezitím musela posekat tráva a nasušit seno na celý rok.... My máme elektřinu, automatické pračky, topíme plynem, dřiny za posledních 100 let neskutečně ubylo a ještě se budeme vymlouvat, jak nemáme čas? Pravda, my tolik dětí nepotřebujeme, po vynálezu antibiotik a penicilínu se dospělosti dožije většina dětí, což dřív taky nebylo, můžeme jet na dovolenou, sportovat ... akorát mám dojem, že pořád řešíme neskutečné kraviny, čímž občas dokonale zabíjíme čas. Copak se se mnou někdy rodiče učili? Copak mne vodili na nějaké kroužky? Škola byla MŮJ problém, pokud se nebudu učit, můžu přece zametat ulice. Kroužek? na začítku roku byl seznam kroužků, pokud jsem se přihlásila, rodiče ho zaplatili a pak už to byl jen MŮJ PROBLÉM, jesti tam budu nebo nebudu chodit. Já mám dojem, že my těm dětem dáváme málo zodpovědnosti. Ony jsou přece ještě malé. Když jsme ale byli malí my a vyrůstali jsme na vesnici, tak jsme přišli ze školy, sami jsme si napsali úkoly a ještě jsme kmitali na louku, abychom natrhali trávu králíkům, museli jsme pokrmit slepice a další zvířectvo. museli jsme jim vykydat, protože rodiče přišli z práce pozdě a oba měli kolem domácnosti práce až nad hlavu. Jen skutečně nevychované nebo rozmazlené dítko doma nepomáhalo, taky ho obyčejně rodiče srovnali do latě "ručně a stručně". A přitom jsme stíhali blbnout s kamarády, lítat po lese a hrát si na indiány, ráchat se po dešti ve strouze a dělat si tam rybníčky (protože kanalizace tehdy ještě nebyla - u nás nebyla do 70.let minulého století, voda po dešti tekla strouhou do potoka a pak do řeky). I když jsme měli podstatně víc povinností, tak jsme měli krásné a poetické dětství se spoustou kamarádů a spoustou zážitků.