Re: Motivační říkanky

Jano, usmívat se můžu i bez říkanky. Když jsem pracovala ve školství, taky jsem nemusela hodně věcí neustále opakovat a křičet na děti. Ono to jde i bez toho. Moje děti docela rychle pochopily, že když se seřadí a budou ukázněné, dojdeme třeba na hřiště rychleji a to déle si budou moci na tom hřišti hrát. My jsme sice ráno neblbnuli říkankami, ale zase jsme na to hřiště občas běhali poklusem a pak jsme dvě hoďky po tom hřišti lítali za mičudou. Normálně byli kluci neskutečně ubreptaní, ale po ranní rozcvičce se mnou si pak následující učka libovala, jak jsou hodné, sedí, nemluví a pilně pracují. No bodejť by neseděli, když byli servaní a byli rádi, že konečně sedí, že. Takže si na následující dvě hodiny naplánovala matiku a češtinu a podle ní to byly hodiny, kdy s dětmi nejvíc probrala nebo procvičila.