Ze života

Dovolím si na tento článek také reagovat. Není babička jako babička. Moje tchýně rozhodně není babičkou z knížek. Naše děti (13, 10 a 1) ji vidí cca 3x do roka. Přestože jsou to děti zcela bezproblémové a hodné, navíc výborní žáci, podle mé tchýně nejsem dost dobrá matka. Jsem málo přísná, nedůsledná, všechno jim dovolím, benevolentní a já nevíc co ještě. Děti jsou sice sice bezvadné a krásné, ale i líné, drzé, dělají si co chtějí, neposlouchají.
O způsobu její výchovy by se rozhodně dalo diskutovat! - to není z mé hlavy... Nicméně hodně dlouho jsem byla TAKTNÍ, ale pak to začalo přerůstat veškeré meze (moje meze mé trpělivosti), navíc se naše děti, přestože mají babičku bezesporu rády, rozhodly po zkušenostech z loňských prázdnin k babičce nejezdit, pokud tam nebudu s nimi. Tchýně totiž zapomněla, že před svými vnoučaty nepomlouvá svoji snachu, ale jejich matku, a že už výborně rozumí a dobře rozlišují správné a nesprávné, a mají vlastní názory a úsudky.
Takže aniž bych musela nějakým způsobem své děti ovlivňovat - stačilo počkat až dorostou a hlavně - dobře je vychovat! - a nemusím se se svojí tchýni dohadovat, ani jí něco vymlouvat. Nyní ji do očí s klidným svědomím říkám, že nechápu, proč bych měla cokoliv na své výchově měnit (nyní již i vzhledem k tomu nejmladšímu "benjamínkovi", kde se údajně dopouštím stejných chyb ve výchově, jako u těch dvou starších), když dětem to evidentně svědčí a rostou z nich slušní, milí, inteligentní a rozumní mladí lidé.