Re: Já vám nevím

Ono to je asi hodně o aktuální situaci, celkovém přístupu rodiny atp.
Já bych svého syna chránila stejně - protože měl zdravotní problémy a nachlazení pro něj bylo riziko. Mí rodiče by mě vzali do náruče, nesla bych deštník a byli bychom schovaní oba (vzpomínka z dětství).
Pokud jde o to, že "všichni stejně" - můj táta mi v lese vždycky dával všechny lesní jahody (příklad), které našel s tím, že je nemá rád. Svým malým dětem jsem dělala totéž... Vím už, že je táta rád měl, ale ještě radši se díval, jak je blaženě pojídám.
A také jsem si všimla, že mé starší, náctileté, dítě podobně podstrkuje dobroty malým dětem, případně je nosí mě, když ví, že to je něco, co mám moc ráda. Nenaučila se tedy tomu, že je středobod světa, ale tomu, že někdy je radost z darování větší, než radost ze spotřeby. Syn je ještě malý, ale z drobností vidím, že něj také sobeček nebude.