Jak zlepšit zdraví své i své rodiny

1. Článek se (opakovaně) snaží pohnout (v již dávno rozklížené době) lidi a jejich zbytky morálního vnímání, aby nevědomě rezignovali na slovo Odpovědnost, Čestnost, Poctivost, Tvořivost. Jemně nás manipuluje k (ne)vědomému souhlasu s nabízeným řešením obtížné situace. Nabízené řešení (mnou lidově nazvané Útěk od problému za doporučení jiné autority - zde psychologa) nabízí jen jednu možnost řešení poměrně časté modelové situace, do které se manželství (nebo nepapírový
dlouhodobý vztah) dvou lidí může dostat.
Nejsem zastáncem držet manželství za každou cenu, na druhou stranu, člověk (obzvláště žena, která tímto problémem prochází) by podle mé zkušenosti neměla zapomenout na to, že zrušení manželství (dlouhodobého vztahu) ji také bude stát
nějakou cenu, kterou bude platit ona sama ve svém životě, pomineme - li věření v něco potom. Nebude to platit její psychlolog, terapeut či kauč.
Vyjímečně je schopná si sehnat lepšího partnera, ale velmi často - téměř na 95 procent si tuto zátěž táhne dál s sebou, ať chce či ne.
2. Rada psychlologa ženu utvrzuje v jejím názoru (který skutečně v těchto složitých neřešených situacích vzniká) že je slib past, kterým si ničí zdraví - a v zájmu předpokladu zachování zdraví nabízí zkratku - tedy nechť na slib rezignuje, aby byla co nejdříve zdravá, když ne fyzicky, alespoň po stránce citové, a ať se snaží zapomenout a vybudovat si něco lepšího. A pokud se jí slib bude v budoucnu nějak vracet (ať už klofne nějakého lepšího chlapa nebo ne), je připraven další logicky potřebný krok - volání nějakých méně vědomých morálních pochodů se označí za poruchu, nabídne se skupinová terapie podobně postižených, která často nikam nevede, anebo prášky...(O tom už se ale v článku mlčí.)
3. A co tedy nabídnout jiného, pokud se žena dostane k tomu, že Slib vztahu je pro ní pastí, která skutečně může likvidovat její zdraví nejen emoční (tady souhlasím s názorem, že pro řadu žen jakožto citlivých bytostí může být toto
spouštěčem - špatná imunita, srdeční potíže, rakovina atd.)?

Vycházejme ze samotného uspořádání příkladového dotazu ženy:

a.Vztah se může zhoršit kdykoliv - i kdyby se vzali později.
b.Pokud byl partner nevěrný, mohla by se nechat vyšetřit na pohlavní nemoci, které se zdravotním stavem také mají souvislost. (Pokud bude chtít obnovit sex.život se svým manželem, bylo by dobré mu říci, aby si zašel na testy, pokud nechtějí celý další život žít v nejistotě nějaké choroby.) - tento bod, ať si nechá na dobu, až se pokusí o nápravu vztahu v jiných sférách, přichází to pak velmi rychle samo, ačkoliv na počátku postel je nepředstavitelné slovo.
c.Agresivita (pokud je slovní nebo do věcí - a nejde o mlácení do manželky) se zčásti dá upravit vhodným prostředím, na kterém žena může tvořivě pracovat. U mlácení do dětí se dá zasáhnout tím, že děti dočasně odvedeme a jasně připomeneme, že tohle tedy NE.
d.Žena se může rozhodnout vypnout vydržování, a zapnout opravování vztahu (své části samozřejmě). (Pokud člověk se snaží vydržet, že má neuklizený byt, začnou mu tam časem lézt červi - pokud bude alespoň sám uklízet, dávat hezké květiny apod., alespoň si zpříjemní ten čas čekání na dobu, až partner udělá nějaký dobrý krok.)
1. Sdělit manželovi, že prožívá těžší období, že bude dělat nějaké změny, a pokud se mu nebudou líbit, nebo má jiné důvody jakékoliv důvody (není v podstatě nutné je zjišťovat), nechť požádá o rozvod on. Že tyto změny ona dělá proto, aby se jí i mu i celé jejich rodině lépe žilo. (Pokud žena muži nadhazuje, že ona se rozvede, on ji zpravidla minimálně emočně ubližuje. Pokud mu ona dá najevo, že ať se klidně rozvede on - dává mu najevo svoji samostatnost, že by byla schopna se i
pak o sebe postarat - tedy i rozvahu a nezávislost, manžel se pak zpravdila trochu lekne a někdy se začne i sám rovnat.)
2. Co nejvíce péče o jeho osobu, co je schopen udělat, přesunout na něj, i kdyby u toho nadával - přehodnocovat, pokud mu něco nepůjde, tak mu pomoc nabídnout. Ze začátku bude např. úmyslně sypat drobky na čistý koberec apod., toto ponechat a
vyluxovat při běžné údržbě či před návštěvou.
V ušetřeném čase se věnovat dceři, pečení bábovky, chovu papoušků...
3. Kritiku manželovi napsat, žádné téma si nezakázat - a klidně pak i přečíst a časem i říct, až si to osvojí (proč písemně? lépe si to sama uvědomí a délka psaného textu ji snad přiměje, aby byla stručnější a uvážlivější než ve slovním
projevu, kde může snadno ujet do oprávněných výčitek a historie). je nutné rozmyslet si a uvést návrhy řešení (snažit se o zprvu drobnější kroky), co by mohl - nikoliv musel - spravit. (pokud např. chce, aby jeli na výlet, nemusí rovnou začít vysněnou Paříží, ale třeba návrhem na 10 minutový film o ní, či prosbou o společnou krátkou vycházku na vlastní zahradu apod. Pokud si přejem dárek, zkusme se udržet na jednom karafiátu a nežádat rovnou celý invalidní důchod) Praxe ukazuje, že malé kroky se často manželovi dělají hůře než ty velké - ty pak jdou v budoucnu často snadněji - najěde tedy existuje.
4. Kritiku dávkovat - nezavalit jej celým škopíkem, ale vzít po jednu věc na nějaké časové období atd. (Nejlépe recipročně - mu dát kritiku a sobě si také napsat nějaké zlepšení - totéž se hodí i u výchovy dětí, pomáhá nám to zůstávat nohama na zemi.) Manžel se tím přirozeně může sám dovychovat, ačkoliv to není náš prvoplánový cíl.

e.Pokud na to nemá momentálně sílu (třeba už se pokoušela v minulosti) - ať zkusí sílu nabrat v něčem, co ji uspokojuje - háčkování, výlet do přírody, památek, zahrada - pozor na rady druhých žen, mužské doprovody a filmy alá Rosamunda
Pilchnerová. (Druhé ženy ani romantický film obdobně jako psycholog či kauč za nás naše zdraví ani rodinu neponesou - Chobotničky s Dagmar Veškrnovou nám to krásně vykreslují.)

f.Popsat své dcerce upřímně, že s manželem máme těžkosti, (dítě se má učit, že konflikty i velmi komplikované se dají řešit a vyřešit) - jednoduše dětem říci, co se mi na manželovi i na sobě nelíbí (aby si dítě nevytvořilo obraz, že otec je hnus a matka je Barbie) a že než se to vylepší, tak si to zkusíme zlepšovat alespoň jednotlivostmi, děti občas vzít někam jen já mamka a děti, aby měli pěkný zážitek, totéž umožnit manželovi - celá rodinka, pokud se znova učí žít, na společném náročném výletě často zkolabuje. Chce to trochu i trénink v různých skupinách rodiny a pokud společně všichni, tak si dávat z počátku velmi malé cíle, které méně ochotný partner je schopen dát (a pro dosycení dětí právě ty mamkovské a tátovské přiměřené aktivity, kde je méně třecích ploch)

g.To, že jej žena nemiluje ani on ji, je v dané situaci přirozená věc. Ale mohou si to zlepšit tak, že se mohou vnímat jako neutrální, pak jako přátele pak třeba i něco více.
h.Rozhodně už kvůli společný dětem, ale i kvůli vlastnímu pocitu odpovědnosti za svůj život je dobré to zkusit a dát tomu prostor, nechat, aby vztah mohl znova vyrůst a mezitím mu připravovat vhodnou půdu.Našim cílem není v první řadě převychovat partnera a za 10 minut práce si skočit do náruče, ale abychom my byli zdraví a přestali se nejen cítit v pasti, ale i přestali skutečně žít v pasti. Po čase zjistíme, že se nám náš život předtím vymknutý zase srovnává a je i pro nás (a pak i pro naše okolí) k užitku (podobně jako s vymknutým kotníkem, chce to čas než to člověka zase unese samo.)
i.To, co ničí nám ženám často zdraví ( rodiny), je právě klišé společenstkého diktátu emocí, které nařizuje, že to, co cítíme, je neměnitelné a musí nám to vládnout. A často právě psychologové (jako i původní článek na tomto serveru) se
tohoto kliše drží jako klíště.

j.!Pokud ale:
1.manžel je závislý na alkoholu tak, že by měl záchvaty opilství, kdy neví co dělá
2. pokud je závislý na drogách či automatech
3. pokud je agresivní (tedy má nějakou psychickou vážnou poruchu) tak, že by uhodil manželku či dítě (pokud to učinil v minulosti, je nutné jej upozornit, že tady je hranice, která se nesmí překračovat). - U dítěte rozlišovat, zda jde o jemné plácnutí přes pleny, když batole sahá opakovaně do elektřiny anebo o ránu, když batole pláče, protože má teplotu (žízeň, apod.)
tehdy je nutné nejprve požádat manžela, aby se léčil a pracovat až se zaléčeným manželem a pokud se k léčení neodhodlá,
požádat o rozvod a pokud ani toto nepomůže, rozvést se. Z těchto 3 důvodů zpravidla umožňuje i církev se rozvést, protože není v naší moci pomáhat partnerovi, pakliže nechce, s jeho chorobnýmí závislostmi, pokud jsou takto rozsáhlé a ohrožuje to nás či děti na životě.