Je to tak :)

Je to přesně tak...nasávají to jak houby a člověk se pak musí v určitou chvíli podívat sám na sebe do zrcadla, když se na ně dívá a když je poslouchá. Děkuji! Přidám též historku. Máme 4,5 letého syna, který se velmi rád a často dožaduje hodně věcí, takže manžel tu a tam odpoví na jeho žádosti: slyším tě, ale teď nereaguji, až to dodělám přijdu a vyřešíme to...a věnuje se své práci a pak až časem začne věci řešit. Buď to syn přijme a čeká a nebo řve dále :) Až nyní v neděli před obědem, jsme po něm chtěli my, aby si uklidil hračky, které ležely v cestě a pak ať jde na oběd. Nic. Pak si šel umýt ruce a cestou zpět překračoval ty hračky a mířil ke stole. Manžel mu říká: ještě tam vidím ležet ty hračky v cestě, rád bych, abys je uklidil, překáží. A syn usedajíce ke stolu říká: jojo slyším tě, ale nereaguji a pohledem zamítající další diskusi se chopil lžíce. P.S. po jídle pak hračky uklidil