Článek je odshora dolů samá perla

Článek je odshora dolů samá perla. Už toto: "Můj muž je vysloveně domácí typ, přijde večer z práce a chce mít klid a o víkendu někam chodit netouží." Takový chlap není domácí typ, to je doslova pecivál. Chce mít svůj klid a teprve teď se věnuje dětem ("V poslední době se jim věnuje v souvislosti s prospěchem ve fyzice a matematice.")? To začal, chlapec, brzy. To ho menší děti nezajímaly? Tak se pak nemůže divit, že třeba rostou jako dřevo v lese, protože matka na všechno nemusí stačit.
Dále článek vychází z toho, že dospělí musí dětem neustále organizovat život. To taky není pravda. Děti si umí hrát i s vrstevníky. Jen je někdo musí naučit a víceméně na ně zdálky dohlédnout, aby si neublížily nebo nedělaly nepřístojná alotria. Jako dítě jsem teda neměla ráda, když mi dospělí stáli za zadkem, nemělo to rádo ani moje dítě. Sešly se s kamarády, hráli si u nás nebo v jiné rodině, u nás jsem dohlédla já, v jiné rodině zas jiná maminka. Mít za zadkem neustále dospělého, no to by mě asi brzy jeblo. A že u nás děcka venku lítala sama už od školkového věku, navíc v době, kdy ještě nebyly mobily. Ano, byli s námi rádi, ale taky si někdy potřebovaly od nás dospělých "odpočinout". Mělo to výhodu: někdy jsme akci vymysleli a realizovali my, ostatní o tom slyčeli od dětí nebo se cizí děti přímo zúčastnily, a příště zas naše děti slyšely od druhých, co by se dalo dělat. A my dospělí jsme se rádi nechali inspirovat. Nebojte, už předškoláci dovedou vymyslet program pro celou rodinu, jen je třeba jim dát prostor a vést je k tomu. Má to výhodu: z tako vedených dětí pak nejsou peciválové a už od nějakých 10 let se o sebe dovedou postarat a dovedou si samy poradit v nejrůznějších situacích. V dospělosti se jim pak tyto dovednosti neztratí.