Dobešovo dědictví

Dost fundovaný příspěvek k tomu, jak se u nás stát prostřednictvím ministerstva hodlá administrativními opatřeními vyrovnávat s propadáním vzdělanosti. Zapadá to do snah o plošné testování, podoby státních maturit a jejich praxe (kdy se změnou hodnocení snadno vylepšily statistiky), praxe ve výuce jazyků, prostě naše školství bylo dlouho, dlouho řízeno stylem, kdy se zaváděla taková opatření, jejichž splnění šlo snadno odškrtnout, aniž by přinesla skutečné zlepšení - trend, který vyvrcholil za Dobeše.

Dost by mne zajímalo, co bude s tímhle konkrétním opatřením dál a jestli bude v praxi prosazováno (tj. např. trestány inovativní a kvalitní školky, které však něčím papírově nesplní nějaké kritérium, a zda budou školky, které dosud programově nezapadaly mezi většinu, nuceny se plošně přizpůsobit).

A potažmo taky, jestli bude pokračovat rozšiřování příkopu mezi pedagogickým vzděláváním a praxí (pro ilustraci, na mou sestru, oblíbenou a oceňovanou učitelku s čtvrtstoletím praxe, nedávno při jakési povinné zbytečnosti vybafla nějaká letitá profesorka pajdy, která sama do třídy na základce nevkročila, s nelíčeným zděšením: "Jak můžete vůbec vkročit do třídy, aniž vám v hlavě naskočí sedm základních vyučovacích metod?"). A jestli inspekce bude někdy systémově pomocníkem, a ne nástrojem, kterým ministerstvo může snadno uplatnit svou moc vůči nepohodlným školám (netýká se inspektorů samotných, ti mohou být féroví, se snahou pomáhat, jde o systém inspekce a praxi v používání tohoto systému ministry).