co s tím

Jak to tu čtu, tak jsme na tom ještě vlastně dobře. Syna sice škola neba, ale zvídavost mu zatím zůstala. Ani paní učitelka není tak krutá, že by ho nutila do věcí typu slabikování. Jen si musím o všechno říct. Takže slabikář si syn nechává na mou žádost ve škole, po několikakolovém vyjednávání s p.uč. dostane sem tam i nějaký úkol navíc, teď jsem ji k tomu požádala, zda by mohl ty úkoly nosit domů, že bychom si k nim udělali zpětnou vazbu (což, jak jsem po čase zjistila, p.uč. nedělá - prostě mu dá papír, on si s tím nějak poradí a pak ho odevzdá). I do PPP nás p.uč. poslala podle mne hlavně proto, aby získala čas, event. možná počítala s tím, že se žádné extra nadání nepotvrdí (v poradně říkali, že dnes je poměrně časté, že jsou děti znalostně napřed, ale nijak výjimečné nadání nemají).

Ad jazyky:
Tohle je podle mne dost specifická záležitost a neuspokojí klasickou dětskou zvídavost, o které se tu bavíme. Jednak dítě nemusí být extra jazykově nadané, spíš to bývají ty logické a matematické schopnosti - a dítě pak samozřejmě vyhledává výzvy a informace tohoto typu. Dále je cizí jazyk dost abstraktní věc, když ji dítě nevidí používat v praxi (a tou praxí nemyslím, že přijde do nějaké jazykové školičky, kde se teda mluví anglicky). Chce to něco přirozenějšího, jenže bilingvní prostředí nebo aspoň kamaráda cizince nemá zdaleka každý, to už jsou spíš dostupné počítačové hry a televize, jenže který rodič chce dítě směřovat takto, že
V naší škole třeba angličtina v 1.třídě nepovinně je, taky jsem trochu doufala, že to třeba syna intelektuálně uspokojí, ale mají to 1x týdně, jako 5.hodinu a ten den označuje syn za "nejhorší", protože mají moc hodin výuky. Jediné, kdy jsem pozorovala jeho zájem o angličtinu bylo, když jsme byli na dovolené v cizině a my rodiče jsme tam mluvili anglicky - to se pak syn velmi rychle naučil zdravit a děkovat a sám se zajímal, jak se co řekne.
Proto jsem psala, že si myslím, že lepší je obohacování výuky v oblasti, ve které dítě vyniká, která jej tudíž zajímá a dává mu vnitřní motivaci se dál rozvíjet.

Jako další možnost, jak nasytit zvídavé sítě, se nabízejí kroužky, to ale bohužel nijak neřeší promrhaný čas ve škole - kterého je sakra hodně. To je jako by dospělý měl protivnou práci, kde teda přežije svých 8, aby měl výplatu, a teprve ve volném čase jde žít. Jenže chtějme tohle po dětech...

Co se týče víceletých gymplů, to může být řešení - pokud dítě do té doby totálně na učení nerezignuje. Což může nastat bohužel dost rychle, jak tu píšete :-(
A problém B, před kterým mě též varovali v poradně, je, že ty gymply mohou být čistě znalostně drilovací, což opět neuspokojí děti s matematicko-logickým nadáním.
V tomhle pak může být lepší třeba ta matematicky zaměřená základka.

Zkrátka není to jednoduché - nadání je fakt svým způsobem druh handicapu :-(
Ale chce to nevzdávat a hledat řešení. Je prima, když člověk zjistí, že v tom není sám

Nakonec přidám historku kamarádky - nepoužitelná škola vs. montesori.
Kamarádčina dcerka nastoupila do školy v malém městě (jediná škola tam). Před nástupem do 1. třídy též plynule četla a počítala. Jejich p.uč. to samože vůbec nebrala v potaz, paní těsně před důchodem, desítky let osvědčené praxe, však to vždycky fungovalo, tak co. Výuková metoda značky dril, což byl extrém zejména v matematice: měli sadu příkladů typu 2+3, dva sloupečky na A5, a ty příklady řešili tužkou na průhlednou tvrdou fólii. Když to vypočítali, kdo měl dobře, dostal za 1 a fólii vygumoval, aby na ni druhý den mohl počítat znovu totéž! Sada příkladů směla být opuštěna, až když dostali 10 (!) jedniček. Kamarádčina dcerka z toho pochopitelně šílela. Vyjednávání ze strany rodičů nevedlo nikam. A protože dcerka je citlivější typ, skončilo to tak, že v listopadu byli 3 týdny doma se střevními problémy (neustále se opakující zvracení), než kamarádce docvaklo, že ty zažívací potíže jsou psychického rázu.
Takže okamžitě vyměnili školu - měli obrovské štěstí, že se zrovna uvolnilo místo v Montesori škole, která má navíc ročníkově smíšené třídy (od 1.do 3.). Tam po 14 dnech učitelka vyhodnotila, že holčička má znalostně první třídu za sebou a dává jí práci společně s druháky. Happy end, jen to dojíždění do vedlejšího města stojí měsíčně 3000 na benzínu.