Pěkný článek

Článek se mi velmi líbil. Pracuji jako školní psycholog a tak mohu potvrdit řadu věcí, které autorka zmiňuje-souhlasím s tím, že rozvod na dítě velmi působí, že je důležité dětem nezatajovat, protože pak zbytečně vytvářejí fantazie, hledají vinu v sobě. Stejně tak si myslím, že není tak důležitý pedagogický směr, ale osobnost učitele-zde by učitelé měli mít možnost se rozvíjet celoživotně, mít možnost nezávislého poradenství, konzultací, osobnostního rozvoje.
Ad to, že učitelka nemůže nehradit maminku-to pravděpodobně nemůže, ale může aspoň částečně sytit citovou potřebu dítěte. Bohužel některé paní učitelky odmítají jakýkoliv fyzický kontakt s dítětem-pohlazení, pomazlení u prvńáčka.
Nesouhlasím s názorem na děti cirkusáků-v tomto případě mi to skutečně připadá jako předsudek, tyto ěti musí být zodpovědné, schopné fungovat v komunitě, která je poměrně stabilní, mají možnost být se svojí rodinou mnohem více, než běžné děti, které vidí rodiče jen večer a ani nevědí, kde pracují.Naopak musí vykazovat větší odolnost, přizpůsobivost. Lenka