24.11.2011 10:54:00 *Niki*
Re: hezký článek,
Dobrý článek, taky se mi líbil.
Drátěné maminky... jo, taky znám, taky z jedné takové pocházím. Tatínek přes týden v práci v jiném městě a o víkendu na zahradě, supervýkonná maminka dávající nám dostatek jídla i podnětů (denodenní kroužky, každoročně k moři, výlety, vše, co je tak adorováno a i dnes pokládáno za důležité pro rozvoj dítěte). Ale já nemám vzpomínky. Do svých 18-ti mám jen záblesky, pár situací ze školy, něco málo z domu, do 5-let ani jedna, nic, ani ťuk. Prý jsem byla na rok ve výchově u babičky, nepamatuju si nic. Z dětství mám jen jeden pocit, a to strach a opuštěnost. Nepamatuju si jediný výlet, ale pláč sama v pokojíku ano.
Přitom mě nikdo netýral, nebil (standardně jako většina v 70-letech). Rodiče jsem poslouchala, ze strachu.
Možná jsem byla zbytečně přecitlivělé dítě, možná že jiné by s takovou výchovou, kdy tě nikdo neobejme a nerespektuje, ale stále tě kontroluje, aby čas byl vyplněn kvalitně, jen kvetlo... já nechtěla na kroužky, ale mít mamku, se kterou jen tak ležíme a po holčičkovsku se smějeme, češeme... no, stálo mě to v dospělosti dost sil, to vše v sobě překonat, odpustit rodičům, protože prostě dělali, co mohli, kdyby to mohli dělat lépe, jistě by dělali... nesklouznout do druhého extrému, sama si volit, co je pro mě a moje děti dobré. Nevymezovat se, ani nic nekriticky přijímat...
Odpovědět