je mi z toho smutno

Precetl jsem si tento clanek a vicemene jsme nasel to co jsem ocekaval. 20 let zastaraly nazor na partnerstvi podporujici boj misto spoluprace. Vzhledem k tomu ze ho psal muz se ani moc nedivim ale je mis smutno z toho jak hodne zen ho tu podporuje.
Ano jsem slaboch (dle clanku) doma pomaham, uklizim, varim, staram se o dite. Jne nespehuju a nepomlouvam manzelku. Dopracoval jsem to jak je v clanku napsano. Manzelka si me nevazi a nasla si jineho CHLAPA. Ze zacatku me to sokovalo, bojoval jsem, pak jsem si rikal no co tak budem zit vedle sebe kazdy svuj zivot. Ale nakonec jsme dospel k nazoru ze kdyz si to navazi nezaslouzi si to. Duvod?
Duvod 1 - 4.5 leta dcerka, deti prebiraji vzory rodicu, kdyby nahodou prebrala muj vzor a chovala se ke svemu partnerovi slusne, chci aspon aby vedela ze je hranice za kterou nejit
Duvod 2 - stale verim ze se da najit PARTNER se kterym nebudu bojovat kdo uklidi a uvari a postara se o dite.Udela to ten kdo ma prave cas aby pak mohli travit cas spolecne. Potkal jsem nekolik zen ktere maji opacnou zkusenost, nasli si CHLAPA, ktery je silny (silu si rad vyzkousi na manzelce), domaci prace jsou pod jeho uroven, vzdyt proc se vlastne zenil.
Nejsem ani zklamany ani zahorkly. Tento vztah mi dal hodne. Ale dal verim ve svuj ideal. Asi nejvic me potesili slova byvaly partnerky (pred soucasnou manzelkou) Rozebirali jsme proc to mezi nami neklaplo, volne parafrazuji jeji slova - Vis ty jsi byl tenkrat takovy moc slusny. Ja chtela nejakyho chlapa. Vzala si ho, dala mu vse a on si za to nasel jinou. Nelituju toho naucil me si vazit lidi jako jsi ty.

A ted schuti do me ;-)