Potřeba příběhů

Náš kluk má velkou, ba přímo obrovskou fantazii a tuto fantazii potřebuje svým způsobem pořád nějak stimulavat a doplňovat. K tomu mu slouží kupa knížek i když ještě neumí číst a kupa DVDíček. Dívá se denně a denně si hraje venku, lítá se psem, honí kočky, lozí na stromy atd.
Když je doma a není zrovna nikdo, kdo by četl, tak si pustí nějakou pohádku, nebo příběh. A přitom si třeba staví kuličkovou dráhu. Většína příběhů pro děti ( normálních příběhů ) je dělána tak, aby se děti i něco naučili. Třeba Zvídavá rodinka.
Má rád příběhy, stejně jako já a i já se rád podívám na pěkný film nebo dokument.
Nemám vůbec pocit, že by ho tyto příběhy hnaly do náruče konzumu, nebo, že by měl potřebu někoho pořád mlátit. Možná, že záleží i na výběru a pokud je výběr dobrý, tak se až tak moc nemusí řešit každá minuta strávená u televize.
V počítači máme krásné hry od Špidly, třeba Míša a tajemný hrad....
Jsou to hry bez násilí, taky nemám pocit, že by mu nějak škodily.
Řekl bych, že určovat " globálně " čas strávený sledováním dětských pořadů je nesmysl, každý tu potřebu má jinou a tvrdit, že děti, které nikdy na televizi nehledí budou lepší než ty, které se dívají bych si netroufal už vůbec.