Díky za něj

Já mám zkušenosti se třemi porody, každý byl samozřejmě jiný a díky protřelosti maminky se také postupně zlepšovaly i prožitky z nich.

První porod byl nejhorší, jakožto prvorodička a navíc před šesti a půl lety (netvrdím, že tehdy to bylo "za opicemi", ale vidím posun). Velmi nerudná lékařka a PA, ani jedna z nich se mnou příliš nekomunikovaly. Milá byla ta druhá PA, která mě dokázala uklidnit. Navíc nastoupili medici coby čumilové, takže nástřih a následné šití bylo jen představení pro ně (ta nerudná PA mi slíbila porod bez nástřihu, ale dr vzala nůžky a šmik...) Malou vyšetřovali jinde, ani mi ji nedali donáruče, manžel ji přivezl ve vozíku. Okolí se jevilo, jako že tam musí být, že má vyhřívané lůžko... Chovat jsem nesměla kvůli možnosti vzniku krevní sraženiny... malou mi pak odvezli, dali do inkubátoru a přivezli v 5 ráno, že už má teda fakt hlad. Malá se přisávala hezky, sála hezky, ale bradavky dostávaly zabrat. Dvě party sester - jedna tvrdila, že mám špatnou techniku kojení, druhá, že si prsa musí zvyknout....

Druhý porod byl moc fajn, ale k přiložení malé na břicho nedošlo, protože se při průchodu porodními ceestami zasekla o hrudníček, takže nastal šrumec. Slíbené stříhání pupeční šňůry se také nekonalo. Malá neplakala, byla lehce promodralá, takže jsem byla ráda, že se o ni někdo staral. Po vyšetření mi ji oblékli a nechali mi ji v náručí celé dvě hodiny, co jsme byli na porodním sále. Z něj jsem odešla po svých a malou mi tam hned nechali. Personál byl moc milý, kam brali malou , šla jsem i já a nikdo neměl problém.

Pokud si odmyslím komplikace a následné vyvolávání porodu, nedůstojné podmínky pro rodičku, která není na porod, tudíž ji nepustí na sál, ale zároveň nemá jde být a courá se na chodbě u sálů nebo ve vestibulu před sály a oddělením novorozenců, kde na ni proskleným schodištěm kolemjdoucí koukají, tak porod jako takový byl fajn. Nejdřív nic a pak hic, málem nestíhaly. Nepříjemné bylo i opakované vyšetření po porodu, kdy musela paní dr odběhnout k porodu a přišel mě šít jiný lékař, který nedbal na můj apel, že jsem již byla vyšetřena (ale znal mě z rizikovky, tak měl asi pocit, že na mě má jako lékař právo :-( ) Co se bondingu týče, tak jsem malou sice na břicho nedostala, protože byla opět lehce promodralá, ale pak mi ji přinesli zabalenou jen v pleně a nechali mi ji na břiše asi 10 minut. Do inkubátoru ji ale neodnesli, na mou žádost mi malou strčili pod košili a dlouho mi ji tam nechali. Paní doktorka ji vyšetřovala po dlouhé době, nevím, nestopovala jsem to, ale maličkou jsem měla u sebe dlouho. Ze sálu mne pak převezli na novorozenecké oddělení, kde jsem si urovnala věci a došla si pro malou k sestrám. Ta naše, co mi maličkou nechala pod košilí, mi ji hned dala a utloukla argumety kolegyň tím, že jsem třetirodička a vím, co a jak s miminkem. Pro jistotu /spíše pro klid/ zdůraznila, co dělat v případě, že by malá blinkala, a už jsem si ji vezla. Měla jsem ji hodně často v posteli, v náručí. Bylo to moc hezké