Číslo 3 - flexibilita

Toto mohu 100% potvrdit...mám zatím zkušenosti se 2 dětmi, co dítě to zcela jiné postupy a hlavně, co týden, tak změna postupů :) je to někdy legrační, někdy na nervy a někdy k zbláznění a taky podle mých zkušeností hraje i důležitou roli "vybavení" postýlky lůžkovinami. Mladší syn miluje např. ponořit se do polštáře, osahává si povlečení (máme 2 jerseyové, které miluje) a jak má jiné, je z toho nervózní, taky má rád, když je "těsno", takže u jedné strany postýlky má kojící polštář (možná si ho pomatuje z dob kojení a proto se mu na něm dobře spí :)), ale zase nesnáší spát v takovém tom spacím pytli, protože nemůže volně cestovat. Starší spal v pytli bez problémů, polštářky nechtěl, měl rád v ruce svého koníka, se kterým si pohazoval sem a tam ...jinak za sebe nemám ráda metodu nechat "vyřvat", připadá mi, že dítě má prostě strach zůstat samo a tím, že ho nechám "vyřvat" ho toho jeho strachu nezbavím. Neříkám, že jdu tišit, jakmile kvíkne, chvilku čekám u dveří, jak se to vyvine, někdy po 2-3 minutkách ulehne a už to pere, někdy tam jdu i 20x, což když ten starší čeká na čtení pohádky nic moc... ale zažila jsem u známých, že nechali prcka brečet i půl hodiny, což mi přišlo hrozně dlouhá doba pro toho prcka. Ale každý si musí najít svůj způsob sám.