To je věc názoru a zkušenosti. Já zas viděla desítky dětí, kterým zku.vili celý život, fyzičku i psychičku u "běžného" porodu.
Má matka celý život pracuje mj. s dětmi, které mají přinejmenším LMD a SPU (dnes moderně zvané a méně průhledné ADHD), s těmi, které byly přidušené, přiškrcené, po porodech protrahovaných, klešťových...
Epidurál, císař v epidurálu nebo v celkové anestezii mohly řadu z nich zachránit... a ani jedna z nás nikdy neviděla dítě s diagnózou "poškození na podkladě anestezie matky při porodu"
Nemyslím, že by se měla břicha uřezávat plošně a epidurál by měl být povinný.
Chci tím jen říct, že opravdu hodně záleží na mudrech i matkách, na smůle či štěstí a je úplně egál, jakým způsobem kdo rodí, a jestli to tak chtěl.
1. kamarádka se bojí v porodnici, chce rodit doma s manželem - ok
2. já mám z porodu téměř fobii a chci císaře v jakékoli narkóze (raději teda v EA), jako u prvního porodu.U porodu nechci žádného chlapa ani nikoho jiného, kromě těch, co tam patří, tedy medicinmanů - ok
3. sestře nevadí rodit normálně, ale je pro veškerou chemii a u porodu nechce taky nikoho, ani manžela - ok
4. kolegyni nevadí rodit normálně, chce do porodnice, chce klystýr, je oholená, ale nechce chemii a chce manžela - ok
a tak bych mohla pokračovat...co ženská, to jiné porodní touhy, takže neodsuzuju ani ty, které by raději rodily v roští jen po to, že by nemusely platit poplatek, ani ty, které si nechají uříznout břicho v celkové narkóze a dají za to třeba půl mega, ani domarodky, ani pokorné a všemupřizpůsobivé puťky...
Mám na všechny určitý názor, ale sama jsem si vyzkoušela, že je těhu a porod jedno z mála období, kdy je povoleno být "sobecká egoistka" a je třeba v těžké hodince vyhovět hlavně sama sobě a svému dobrému pocitu...