Jsem pro známky
Moje děti (tři) chodí nebo chodily do školy, kde se slovně hodnotí. Starší syn to zvládal bez problémů, s mladším to bylo horší. Není tak průrazný jako jeho starší brácha (to je velitel už od narození a sebevědomí mu nechybí) a neumí své znalosti tak prodat, takže měl pořád pocit, že je přinejlepším průměrný - dobré slovní hodnocení měli totiž úplně všichni, tak on přece nebude nic výjimečného. Teprve když se začal připravovat na zkoušky na osmiletý gympl a měl výborné výsledky, a když prošel dost dobře obsazenou vědomostní soutěží až na druhé místo v republice, uvědomil si, že je asi dobrý. Od té doby vysloveně rozkvetl, je spokojenější a zlepšilo se výrazně i jeho písmo (!), do té doby zoufale křečovité. Domnívám se, že kdyby byl na klasické škole se známkami, mohl získat sebevědomí mnohem dřív. Shrnuto podtrženo, slovní hodnocení OK u dětí, které je z nějakého důvodu potřeba nestresovat, nebo u těch, které jsou samy sebevědomé. Ale pro děti chytré a zároveň nejisté podle mých zkušeností rozhodně vhodné není.
Odpovědět