proč má být vzdělávání soutěží?

škola má být příprava na budoucí zaměstnání. ve kterém zaměstnání lidi mezi sebou soutěží? myslím na osobní úrovni(kromě některých sportů mě snad nic nenapadá). na skupinové úrovni, třeba když chce firma získat zakázku, soutěž samozřejmě je. já jsem teda v práci zažila jen spolupráci, bez ní by to vlastně vůbec nešlo. (za mých časů bylo ve škole nějakých činností založených na spolupráci žáků ojediněle a našeptávání- taky spolupráce se vlastně trestalo!) někdo soutěživý je, ale na to je přece mnoho jiných příležitostí. známkování je vlastně soutěž. a proč se teda zrušilo známkování výchov? aby to chytrému dítěti, které nemá talent na sport/výtvarno/hudobno neskazilo vysvědčení? ale dítě které má talent na hudbu zase třeba nemá talent na matematiku..to je pak nespravedlivé. každý je skrátka dobrý v něčem jiném a na zákl. škole se má ukázat v čem, aby se dál mohl připravovat na budoucí zaměstnání. tam už samozřejmě je potřeba kriterií a vědomostí, které musí uchazeč zvládnout a na to jsou přijímací testy. z někoho jedničky nevymačkáte ani kdyby nevím co, ale neznamená to, že je druhořadý...
v článku je uveden názor, že děti by taky měli dostávat odměnu, jako dospělí za práci plat. ale to je něco jiného. v případě zaměstnání je to vzájemná dohoda, do které vstupují oba dobrovolně. kromě toho, každý manažer ví, že zvýšení platu motivuje k vyšším výkonům jen nakrátko, nějaké 2-3měsíce. někoho známky motivují, ale spíš si myslím, že většinu dětí stresují. motivace musí být někde jinde. děti by měli vidět smysluplnost vzdělávání. připadá mi, že to známkování nějak deformuje ten smysl školy. nás se rodiče neptali, co jsme se dnes naučili, ale co jsme dostali za známku. to rodiče by měli děti oceňovat za to, že se učí, že si plní svoje povinnosti...z "děkuji" se nenajím, ale ze známky přece taky ne.
psychologové přece zjistili, že odměny motivaci nezvyšují, i když by se to tak mohlo jevit...a tresty už vůbec ne.
samozřejmě nejde, aby to děti ve škole pořád bavilo. ale celý čas ticho sedět a poslouchat, dělat, co se mi poručí, učit se zdánlivě nesouvisející informace (já jsem se je naučila, mně to šlo, což o to, ale pochopila jsem je mnohokrát až pozdějc)...to mě fakt nebavilo. teď klidně sedím na jazykovém kurzu 2hodiny v kuse na zadku a baví mě to. deti by se rády naučili mnoho věcí, jen jim vytvořit podmínky a umět to podat...a takových učitelů si moc vážím.
známkování (tak jako i způsob výuky na zákládní škole) je dobré pro učitele, pro nás dospělé, ne pro děti.