Re: Jsem pro slovní hodnocení
Trochu nesouhlasím.
S tou kvalitou žáka (tedy studijní kvalitou, s lidskou to nijak nesouvisí) - podle mě se "trojkař" na jedničku prostě jen tak nenaučí, navíc aspoň u nás (1. třída) to není jen o tom, že by byl žák dvakrát vyvolán, těch známek mají za rok strašnou spoustu, takže se mi to zdá objektivnější.
S dáváním špatných známek za věci nesouvisející s učením (chybějící pomůcky, nepozornost) také nesouhlasím, známky by měly být o výkonu. Ovšem jednou jsem zažila, že mně - jedničkářce, ale děsnému lajdákovi - dala učitelka pětku za už asi popáté zapomenutý notýsek, já jsem se lekla a polepšila, a ona mi tu pětku na vysvědčení nezapočítala.
S tím očerněním a poznamenáním - myslím, že tady je hodně prostoru na změnu myšlení nás rodičů. Že když někomu něco nejde, není proto hned špatný/hloupý, protože je třeba hodně šikovný na něco jiného (tady souhlasím s Hilly, to by se mělo zdůrazňovat, máme kamaráda, který měl ve škole špatné známky a škola ho nemotivovala, ale je to velmi chytrý a úžasně manuálně zručný člověk), případně má doma nějaké problémy.
Možná mám k tomu takový přístup, protože mě známky nijak netraumatizovaly. Jednak byly většinou dobré
, jednak moji rodiče z toho nedělali žádnou velkou vědu (tedy ne že by se nepozastavili nad tím, že mám špatnou známku z nedbalosti, ale nikdy mě za to nijak netrestali).
Odpovědět